Mrzne.
Mrzne až to praští.
Severní vítr buší do oken, skučí v komínech a ve velkých mračnech mete sníh k plotům a k chalupám, na silnicích se tvoří závěje a nikomu se nechce ani vylézt z teple vyhřáté chalupy. Po silnicích se málem nedá ani projet, hned za sypači vyrůstají nové závěje a tvoří nepřekonatelné překážky, jako by tu silničáři nikdy ani nebyli, ač jejich vůz mizí v oblacích sněhu tamhle za tím ohybem. Díváte se za tím vozem a choulíte se do teplého límce svého roláku, i když tady, v místnosti, je teplo a útulno.
To máte z toho věčného naříkání na nedostatek sněhu! To dřív, za starých časů, panečku, to bývaly zimy!
A pak se to stane.
A zase jste to neuhlídali.
Ale vždyť k tomu došlo v noci! Hluboce jste spali!
Do oken zaťukal vítr, žádná meluzina ani metelice s drobnými jehličkami ledu, co bodají jak žihadla do tváří a do očí, jen takový zvídavý, potulný a nenechavý větřík, co neklidně pobíhá sem a tam a rozmarně si povídá se střechýly, které jsou najednou samá ochota, samé vyzvánění, vrzání a ukapávání. Ráno pak vyhlédnete z okna - a hele! Celý svět se pohnul, všechno je najednou jinak. Závěje sněhu jsou o něco menší, tamhle se sníh ztratil už docela a ze zmuchlané trávy na vás vykoukla zmačkaná krabička od cigaret, tamhle se zase válí kus starých novin - že to ti lidé taky pohodí jen tak, kde je napadne, jako by to měli daleko ke kontejneru, a tamhle zase ze staré, ještě šedivé trávy trčí ze země několik svěže zelených stonků a na jednom z nich se kymácí malé bílé vajíčko.
Ach, bože, vždyť je to sněženka!
Taje...
Ze střech to crčí, silnice jsou samé bláto, než se nadějete, máte promáčené boty. Všude poletují vrabčáci, tak už se vrátili!, křičí jak splašení, obloha nad hlavou se roztrhne a doširoka se rozklene modrá obloha.
A najednou je vám dobře u srdce.
Brzy bude jaro...
Autor: Miroslav Kapinus
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |