Kdo si podle podtitulu knížky Lubomíra Mana (Dobrodružství mladých fotbalistů) HRRR NA NĚ! (Librex, Ostrava 2003) slibuje nebo se naopak hrozí, že ho čeká příběh agitující mládež (médii beztak dávno zagitovanou) pro kopanou a její obrovské tržní perspektivy, ba i kdo čeká podle titulního listu a frontispisu (knihu ilustroval Alois Křesala) serióznější vyprávění o pronikání do tajemství úspěšné hry, může být zklamán. I když pár odstavců sleduje dění na hřištích a v šatnách, hlavním dějištěm není žádný stadion, ale park v městě Hradby, kde kdosi poškozuje cenné antikizující sochy, pýchu to města. Klukovská jedenáctka vedená sympatickým trenérem od úspěchu k úspěchu na hřišti, rozhodne se i na úkor tréninku rozlehlý park hlídat, protože policie na to sama nestačí. Dost brzy sice vystopuje partu mladých grázlů, která má vandalské řádění na svědomí, ale dlouho se nedaří ani zabránit ničení dalších soch, ani pachatele na místě činu chytit a usvědčit. Když se to potom přece jen podaří, ukáže se, že vše je jinak, že vandalství nebylo samoúčelné, že to nebylo jen pomýlené vybíjení sil mládeže, která neví nic o sportovním vyžití, ale že komusi šlo o víc.
Protože není slušné u dobrodružné četby stejně jako u detektivek prozrazovat rozluštění a hlavně protože i poslední kniha Manova stojí za pročtení, které potěší i dospělého čtenáře, řekneme si raději, že knížka má nejen solidně vystavěnou zápletku a spádný děj, plný peripetií, jak už to žánr dobrodružné literatury vyžaduje, ale také tři nemalé přednosti: vyprávění ústy jednoho z kluků je prosto jak módní obhroublosti, tak jakéhokoli umravňovacího přídechu a knižnosti; všecko nemalé výchovné poslání je vepsáno do děje a skutků, úcta k umění, kulturním hodnotám a k historii města, v němž mladí fotbalisté žijí, podává se jako samozřejmost, o jaké není třeba mluvit; a vše, co se děje, má také nezdůrazňované, ale ani nezamlžené souřadnice dnešních poměrů, to dobrodružství se nekoná mimo čas a svět stále tvrdší a lhostejnější k hodnotám, na něž formálně přísahá a o nichž politici a režimní novináři vzletně píší, ale jinak se jimi jejich praxe ani trochu neřídí.
Vypravěč příběhu na začátku odešel z takysportovního klubu, v němž zůstal se svým tvrdohlavým trváním na fair play osamocen. Na stopu lepší party se dostane tak, že ho v tramvaji zaujme neznámý kluk ponořený do četby knížky, po níž sám touží. To je symbolický vstupní akord vyprávění, na němž je nejcennější přesvědčení, že dobrý sport a dobrá literatura, umění a duchovní kultura patří k sobě. Ačkoli je dnes vševládný trh, který kazí oboje, staví proti sobě podle zásady, že slabší musí z kola ven a dostává padáka.
Autor: M. B.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)