VÁCLAV JUMR
České léčení
Občan je uvykán
za všechno platit
Renální kolika
stojí půl gatí
Pár stovek vyplázni
stačí-li kapsa
chceš-li jet do lázní
recepis napsat
Jak léčit bez peněz
problémy s chlopní?
Chytrému napověz
hloupého kopni
Správná otázka
Naše vojsko chrabří hoši
s plnou polní kůží hroší
odjíždějí dobýt svět
Udiví však otce dítě
zeptá-li se rozpačitě:
To tam budeš zabíjet?
Lidská práva
Kdekdo hájí lidská práva
dobře na nich vydělává
Dokud vládnou tuneláři
dílo se mu nepodaří
Národ ne se zmátožit
kde je prosté právo žít?
Obut do vojenských bot
nemá právo na život
DAVID KÜHNMUND
(narozen 1985)
Moc slova
Jedno slovo možná dáš dohromady
celou větu a bude ti nasloucháno
a ze dne na den se staneš králem
a z noci uděláš ráno.
Celý svět ti splní co budeš chtít
a pak se ráno probudíš,
bude pršet,
tvůj nadřízenej na tebe bude křičet,
tvoje holka tě bude chtít mít na kolenou
a vidět tě brečet.
Jedno slovo, možná dáš dohromady celou větu,
však nebude ti nasloucháno
a ze dne na den se staneš vyvrhelem,
to je moc slova.
"Úplně zticha"
Tahle báseň je za ty, kteří už ji nikdy neuvidí a neuslyší.
Je to zvláštní pocit, necejtit bolest, strach.
Necejtit pach téhle prohnilé společnosti,
zvláštní pocit, který mne naplňuje zvědavostí a otázkou
má lidský život cenu?
Kolik stojí bolest člověčí.
Proč jste zemřeli mladí a krásní.
Proč jste věřili v nesmrtelné bytí a ve věčný život.
Proč jste si ničili svá těla,
zatím kvetla a smrt si přisedla o kousek.
Proč si z vás ostatní udělali
pomyslná pokusná zvířata.
Neměli právo vám vzít život,
vzít vše, co tenhle život nabízí.
Neměli právo se špatně vyspat.
Neměli právo vás poslat do plynové komory.
Neměli právo vám brát vaše bohy.
Neměli právo si říkat lidi.
Neměli právo ubližovat nevinným,
čistým duším jako jsou děti.
Neměli právo říct: kdo jste, co jste,
jak vypadáte, co smíte a co teď uděláte.
Už žádný války!
Už žádný hraní na vojáky.
Už žádná genocida, msta,
už žádná krvavá ústa,
už žádná zlomená srdce dívek,
sestřiček, bratrů, tátů a matek,
Už žádnej zmatek v hlavě pomatenejch šílenců.
Možná jednou, možná touhle dobou
zas někde bojujou se svobodou.
Víš co se stalo před tisíci vteřinami?
Umíš číst mezi řádky.
Vzpomínáš co stačilo postihnout tento svět?
Jednou přijdu za vámi, doufám, že to nebude moc brzo.
To je pro vás, co jste nás opustili, ať jste byli
odkudkoli na světě.
Nezáleží na větě,
na počtu slov,
na umění věčnosti
a věčné nevědomosti.
Nezáleží na tom, kdo si co myslí.
Dejte mi sílu žít,
dejte mi sílu snít s otevřenou dlaní,
dejte mi sílu milovat se s jednou krásnou paní,
dejte mi moc ukončit války a nastolit mír.
Nechť odpočívají v pokoji
a my budeme na minutu zticha,
úplně zticha.
Ještě chvíli
Ještě chvíli tě chci líbat
Ještě chvíli chci lízat tvé slabiny
Ještě chvíli chci milovat tvé krásné tělo.
Ještě chvíli se ti chci dívat do očí
Ještě chvíli tě chci mučit
a bez přestání učit jak se smát.
Ještě chvíli chci cítit lásku a mír
A tvoje šamponem právě umyté vlasy
Ještě chvíli chci dělat a říkat to co chci
Ještě chvíli chci zapomenout
Ještě chvíli se chci bát
Ještě chvíli se chci prát se svojí noční můrou
co svírá mou duši.
Ještě chvíli chci být ve výhodě
v rauši využít svého mládí.
Ještě chvíli tuhle krásnou chvíli
chci problémy nechat spát.
Někdy ani nechci vstát
a prát se za lepší budoucnost
protože s osudem stejně nic nesvedem
Ještě chvíli chci být mladý
17letý nezaměstnaný prací
nad svojí světovou dekorací
dokonalé společnosti a představou
nad svou dokonalou postavou.
Zhasněte světla!
Vypněte hudbu!
Zavřete hubu!
zavřete tu truhlu té falešné konejšivé lásky
Pozoorrrrr! Ještě chvíli dávejte pozor na naší planetu!
Jak zemřít
Jak zemřít?
Ptáme se: 1. proč
2. kdy
3. jak
4. čí vinnou
5. kdyby
Ale není to jedno?
Je!
Je to smrt a ta se neptá
jen tiše šeptá odpověď.
Ještě chvíli být dítětem
Ještě na chvíli být tím malým, mladým
roztomilým, naivním, bezstarostným, důvěřivým,
šťastným, rozmazlovaným, ukňouraným, bezbranným
dítětem.
Dnes jsem jel metrem a cítil jsem se být nebesy a větrem co si
jen tak fičí sem a tam.
Najednou se mě zmocnila velká touha být aspoň chvilku dítětem, ta
obrovská tíha, která s sebou nese nálepku dospělosti, fotka, občanka
škola života se mi mihotá před očima jako čirá nahota, která z nás činí svaté.
Aspoň chvíli se chci k tobě tulit a bulit za to své nevyslyšené přání.
Aspoň chvíli chci být bez paranoi a stíhy.
Aspoň chvíli chci být ve víru dětských myšlenek a snů a nekonečně
krásnejch dnů.
Aspoň jednou vyhrát vstupenku do
Jacksonova Neverlendu
Jak dlouho
Jak dlouho.
Jak dlouho budu žít?
Jak dlouho budu nahlas snít.
Jak dlouho budu nesmyslně pít.
Jak dlouho?
Jak dlouho budu ještě sám.
Jak dlouho žádnou nepotkám.
Jak dlouho?
Jak dlouho už se pustou
krajinou toulám.
Jak dlouho se touto básní
loudám.
Dlouho!
moc dlouho
všechno je dlouhé
všechno je tak povrchní a hloupé
všechno.
Když se ráno ulicema s úzkostí
toulám.
chodím a chodím, koukám a koukám
sedím a koukám, jezdím a koukám
v bláznivé chtíčem podmáznuté touze,
že někoho potkám.
Jak ještě dlouho budu.
Jak?
dlouho.
Ó touho
jak dlouho
budu bez peněz, školy, lásky
jak dlouho budu zvíře bez
krásky.
Lidské stroje
Napřed si položíme tyto otázky:
1. Co je to lidský stroj
2. jak funguje lidský stroj
3. kdo řídí lidské stroje
4. jak pracují lidské stroje
5. a proč lidské stroje
atd.
Odpověď zní asi takto:
Lidský stroj je člověk, který
pracuje pro širší spektrum strojů a dělá práci, kterou nezvládne stroj
bez mozku.
Lidský stroj funguje na směny
tj. krátký dlouhý nebo každý den v týdnu a nebo když je potřeba
prostě dělá tu práci co se mu řekne
Kdo řídí lidské stroje?
Lidské stroje řídí zase člověk ,který se pochopitelně považuje za
přímého nadřízeného.
Jak pracují lidské stroje?
Pracují s plným nasazením, brzo ráno vstávají, být v čas na pracovišti
Dobře jí vykonat a hlavně nepřemýšlet a nevobjíždět sekretářky.
A proč lidské stroje?
To si hned vysvětlíme.
Člověk či zvíře má tendenci od nepaměti
někoho řídit nebo být řízen
někoho si podřídit, nebo být řízen.
Aby podnik, firma, společnost fungovaly.
Tak jako platí zákon přírody,
silnější vyhrává, tak v lidské společnosti je to podobné.
Proto staří pracují, mladí studují a bojují o přežití za lepší budoucnost
Proč o tom píši, proč se tím zabývám
Proč jim to zazlívám
Proč zaživa umírám
Proč?
Protože neumím být stroj v masové společnosti třeba EU.
Protože mě vyhodili ze školy, z brigády, která obnášela býti
strojem.
Bez možnosti volby a lidé plní zloby
Protože revolta a provokace je to jediné co mi zůstalo
Snad jen krom rodičů a pár přátel
a oblečení a výmluvných gest a
nekonečně trnitých cest.
Nemám vztek.
Opovržení
Dávaj lidem práci, peníze, ve kterých se potápěj,
bez potápěčské výstroje,
nemůžu si stěžovat
nemůžu sužovat druhé
Ale nenechám se ponižovat
to ne!
Možná právě teď, dnes, zítra, pozítří
se někomu rozsvítí, co řekne
stop!
Takhle ne!
Jsem přece sám sebou nebo ne!
Já o tom píši, zpívám
Já na to nemám.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |