Evropa měla být novou velkou Atlantidou, ale byla tak zvrhlou, že v ní nešlo postavit nic než sutiny.
Byl v ní takový hluk, že nemělo smysl cokoli vyslovovat.
Šlo v ní kohokoli zotročit, ale nešlo nikoho k čemukoli přimět.
Proto museli Atlanťané vybudovat Ameriku a dát jí do rukou Bombu, milenku osudu, a z Evropy se tak stala nechtěná kolébka Mesiáše.
Evropa se stala nejtajemnější zemí na Zemi, neboť se stala říší nízkosti. Evropa byla vždy uhranuta vším nízkým a to z ní učinilo zázrak.
Když naházíte na zahradě shnilé a spadlé hrušky, jablka, listí a odpadky do rohu k plotu a nalijete na ně zatuchlé elixíry ze sklepení, které se již neodvažujete pít, vznikne kompost, tajemné místo zrání, hnití, pohybu a života. To je Evropa.
Evropa miluje nízkost, miluje ukřižované tesaře, vzteklé malíře pokojů, opilé filozofy, šíbry a ranaře, šedivé socdemáčky, miluje kluky s kytarou, miluje dělníky, miluje světélka a barvičky, miluje vše lesklé a sladké.
Evropa ze všeho nízkost činí. Z proroků dělá pouťové obrázky, z mudrců dělá trpaslíky, z vrahů dělá gumové čertíky.
Evropa ve všem najde to nejnižší a odhalí to jako podstatu, a za to ji nepřestanou nenávidět ty nejtajnější síly v podzemí planety.
Evropa je tak nízká, že se nikdy neprokouše do podsvětí.
Evropa je tak nízká, že ji Bůh ani Ďábel netrestají.
Evropa je nízkost světa a proto je jeho podstatou.
Lze se z ní vydat kamkoli a nikam z ní nelze dospět.
Lze v ní říci cokoli a nelze v ní nic změnit.
Evropa snese všechny pravdy a lži, krom opravdové Pravdy a opravdové Lži. Proti těm se dokáže vždy vzchopit.
Nikdy nic nevyhrála a nikdo ji neporazí.
Vše už řekla a nic nepřiznala.
Nic neví a všichni se od ní učí.
Evropa je nejméně zajímavým místem na Zemi, a proto v ní všichni chtějí žít.
Evropa se nikdy nebála rozpoutat jakoukoli válku, svrhnout jakoukoli bombu, zahltit svět jakýmkoli zářením a učením, ale jinak se vždy utápěla ve strachu z každého démonka.
Evropa je neurotik, k němuž chodí celý svět na psychoanalýzu.
Evropa nenávidí Židy a obskakuje každé jejich slovo jako posvátnou krávu.
Evropa nenávidí rozpornost a rozporností je.
Nic rozporného v Evropě nesmí do učebnic, ale přitom se v ní tisknou jen učebnice rozpornosti.
Evropa je nesmírně, neskutečně krásná. Pakliže by byly Atlantida a Egypt královnou, Amerika děvkou a dominou, Asie otrokyní, Afrika velikou černou matkou, pak Evropa je jednou provždy dospívající holčičkou, zvrhlou a nevinnou. Nelze ji nenávidět, může vás jen rozežrat truchlivost při pohledu na ni.
Evropa se řídí výhradně rozumem a dělá jen samé nerozumné věci.
Chce milovat, ale neumí to.
Chce být znásilněná, ale neví o tom.
Nechce být ženou, ale muže dokáže jen ponižovat.
Cokoli učiní, a neodvratně učiní cokoli, přežene a pak zvrací na záchodě s nepřestávající obavou o make-up.
Evropa se především a hlavně nudí a tuto svou nudu neskonale miluje. Nudu zahání trhem nebo židovskými myšlenkami. Vždy, když jí židovské myšlenky znudí, vrátí se k trhu, kterým pohrdá jako židovským, ale nedokáže bez něj žít.
Je beznadějná a vždy předem spasená.
Evropa si bez ustání hraje. Nežije, jen si na život hraje. Nemyslí, jen si na myšlení hraje. Nevěří, jen si na víru hraje. Neumírá, jen si na umírání hraje. Proto nikdy nemůže opravdu žít, opravdu věřit, opravdu myslet a opravdu zemřít.
Evropa je věčná nedospělost. Vzrušující krása, nádherný příslib, který předstírá dospívání tím, že neustále padá, hřeší a uvadá.
Evropa je masturbací světa, o které Evropané bez ustání mluví jako o revoluci.
Všichni v Evropě jsou sami, zvrhlí a krásní.
Evropa nikdy nerozuměla opravdovým tajemstvím a proto je tajemstvími posedlá. Neustále tajemství vytváří, a doufá, že po nich bude někdo pátrat.
Všichni v Evropě jsou členy tajných spolků nebo jimi chtějí být. Všichni v Evropě věří spiknutím, neboť všichni touží spiknutí vytvářet, ačkoli nikdo přesně neví, proč se vlastně spiknutí vytvářejí.
Všichni v Evropě jsou posedlí slovy, která nikdo nikdy nevysvětlil.
Evropa pochybuje o všem, ale pro slova bez významu dokáže podřezat nekonečně krků.
Není nic jednoduššího k pochopení než Evropa, a přesto ji dosud nikdo zřejmě nepochopil.
Pubertální zmatek, změť vášní s čárkovým kódem, hypermarket všech pudů s extra slevou.
Dosud nevyhozená Barbie vedle první injekční stříkačky.
Slza pro každý beďar a zívání na pohřbech proroků, to je Evropa.
Především však nekonečné tlachání, v němž nezazní jediné opravdové slovo, ale během něhož se snad rodí cosi velikého.
Jejím největším štěstím je, že neví přesně, co chce. Jen jedno ví Evropa jistě: chce být šťastná. A právě to je jejím největším neštěstím.
Evropa, to je Nízkost, kterou nelze snést, neboť nekonečně vzrušuje.
Evropa je ta, která bez výčitky zničí své rodiče, vše staré a moudré, a považuje to za samozřejmost.
Ta, která je po jejich předčasné smrti zcela bezradná, zničená a bojí se mít vlastní děti, neboť neví, co by jim řekla.
Ukázka z rukopisu knihy Sexuální perverze a jiné fantazie
Autor: Jan Stern
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |