Čisté ruce - proboha, ale bez reklamních prostředků!
Loutková vláda má svého mluvčího v rozhlasu po drátě.
Apollinaire napsal Alkoholy, aby vytvořil protějšek Mléčné dráhy.
Zlomenou svíci drží tma pod svícnem.
Nejlepší reklama má místo jazyka ukazováček.
Turismus učinil z labyrintu světa ráj - popsal všechny slepé uličky.
Jsou křižovatky základem budoucích chrámů nebo hřbitovů?
Najdou se v moři řečí také zátoky?
Notové linky jsou sítí pro hravou meluzínu.
Vyvolávání vzpomínek nesvěříme žádnému fotoservisu.
Osudy se mění: vstup do ráje ovládá fotobuňka a kdo není fotogenický, toho dál nepustí.
Růže je sestra bodláku.
Všichni někam míří, někteří dokonce s prstem na spoušti.
Antracit: zkamenělé srdce uhlobaronky Blacksteinové.
Reklama je firemním štítem konzumního světa.
Hlupákovi hlavou nebleskne.
Prázdná slova - a jakou mají ozvěnu!
Demokracie je výzva pro každého: volte slova!
Dobové tance
Minulost je stále podstatnější část života. Je zpětným zrcátkem, filmem, který si promítáme ve dne v noci. Vyvolávání vzpomínek nesvěříme žádnému fotoservisu.
Minulost je pečlivě uložena ve věži snů, ve válcovém mrakodrapu CD ROMů. Je navršena na míse jako pyramida sladkého ovoce s pelem jižního mládí a kořením vzpomínek. Je depozitářem širokoúhlých obrazů a trezorem snů. Je tajemnou půdou osvětlenou noži slunečního světla, v nichž částice prachu krouží Brownovým pohybem a vytváří architekturu budoucí hmoty. Je půdou, nabitou k prasknutí obstarožním nábytkem, vrstvami oděvů dávno vyšlých z módy, vystlanou alby stříbrných fotografií, cizokrajných známek, pohlednic a starých tisků, neplatných bankovek, záhadnými rukopisnými díly, směsí všehochuti, roztodivnými modely a přístroji včetně astrolábu, světa jako želvy a teodolitu, metronomu a nástroji, o nichž se jen můžeme dohadovat, k čemu kdysi sloužily, předměty, které ztratily barvu, lesk i smysl, věci, které připomínají vzdálené hvězdokupy a jen člověku překážejí při odkrývání tajemství.
Minulost pluje v kosmickém jezeře jako světélkující loď, přídí rozráží hvězdy, kýlem rozmetává nejčernější augitové díry a monstrózní rudé trpaslíky, mezi nimiž bloudí věčný tulák Ahasver. Je krystalickou geodou záhnědy měnící se pod tlakem noci v ametyst svítání a v drahý citrín slunečního dne.
Minulost je matkou vzpomínek. Při nadechnutí je odkudsi cítit dým horké lávy. Z největších démantů noci stvořil Bůh oči. Láva je kávou bohů na dýchánku v Alhambře. Minulost je gardedáma na plese přítomnosti, na němž tisíce párů hnědých a modrých očí tančí v trojrozměrném sále kolem dokola všechny tance světa: menuet, polonézu, mazurku, polku, foxtrot, blues, twist, hula hop a charleston.
Autor: Ivan Fontana
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |