Tyto dva pojmy nejsou rovnocenné. Zdá se, že překladatel knihy Boba Woodwarda BUSHOVA VÁLKA se rozhodl posunout název od možného titulku Bush ve válce, což poněkud mění smysl. Knihu v překladu Miroslava Košťála vydalo nedávno nakladatelství Jiřího Buchala-BB art (348 s.).
   Autor se zaštiťuje svými možnostmi »být u toho«, sledovat množství odpovědných osob a popisovat jejich vliv na rozhodování a konečně i na sám průběh válečných akcí. To může být přímo oslnivé a umožňuje to podávání autentických záznamů, poznámek i dojmů. Kniha tak drží krok se současnými událostmi, ale ty ji přece jenom poněkud předbíhají, víme-li něco třeba o stanoviscích vedoucích politiků USA, o průběhu předvolební prezidentské kampaně, která je pro G. Bushe a jeho bezprostřední okolí zásadní. O tom ostatně již mnohé napsaly i Haló noviny a ještě napíší. Dokonce i ti, kteří se dali obloudit Bushovými argumenty v souvislosti s událostmi 11. září 2002, v přítomné době dokázali pořádně vystřízlivět a takové vystřízlivění bude i nadále pokračovat. Lze to spatřovat i na postojích Bushových mužů, jako je třeba ředitel Ústřední zpravodajské služby George Tenet. Zatím se takováto vystoupení soustřeďují k otázce Iráku jakožto údajné hrozby světového míru a jeho zásob zbraní hromadného ničení. Než vraťme se ke zmíněné knize.
   Bob Woodward je jistě bystrý pozorovatel a autor »rychlého pera«, který zachytil výstižně atmosféru života v USA v posledních létech. Průkazně charakterizoval přístupy vedoucích amerických politiků, jako jsou viceprezident Dick Cheney, předseda sboru náčelníků štábů Hugh Shelton a vlastně i jediná žena mezi muži, nikterak útlocitná poradkyně prezidenta pro národní bezpečnost, Condolenza Riceová, u nás známý náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz a další.
   Českého čtenáře zřejmě zaujmou i průhledy do ruské politiky a do vytváření vztahů s bývalými sovětskými republikami, jako třeba Uzbekistán a Tádžikistán. Autor musel přiznat (s. 228), že získání Uzbekistánu pro agresivní cíle USA mělo vytvořit z této země vhodné nástupiště pro »vojenskou a humanitární« pomoc a z těchto důvodů prosazoval C. Powell dobytí Mazáre Šarífu, nikoli Kábulu.
   Kniha přináší spoustu příkladů vymývání mozků obyčejných Američanů a tvorby dočasně účinné propagandy. Někdy až zamrazí, třeba když autor cituje výrok: »Některým jde o vizi, jiným o peníze.« Hlavně jižním kmenům v Afghánistánu chtěli Američané nabízet »vizi«. Peníze tu ale také hrály roli, proto CIA rozdávala milióny dolarů a podle již zmíněného Teneta byli američtí stoupenci vyzbrojeni proto, aby měli pocit, že jsou na straně vítězů.
   Až potud bychom mohli oceňovat informační hodnotu zmíněné knihy, při kritickém čtení ovšem. Avšak od této hranice vyvstávají naléhavé otázky, které na vnímavého čtenáře neodbytně působí a kniha sama mu přestává být vodítkem. To jsou oblasti, kterých si autor buď vůbec nevšímá, nebo, když už, tak jen okrajově, jako třeba ztráty na obou válčících stranách, osud civilního obyvatelstva, perspektivy těchto beztak chudých zemí, násilné vnucování jiných modelů života a hodnot atd. Avšak odpovědi na tyto vtíravé otázky si musí již vytvořit čtenář sám, samozřejmě pokud se vyhne obdivu k dokonalé smrtící mašinérii, rozpoutané na území Afghánistánu a Iráku.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]