Kniha a literatura, literatura a kniha - jejíž podíl na komunikačním procesu autor - text - čtenář je i dnes zásadní a rozhodující - »jedno« jsou. Alespoň v mnohém a téměř. Procházely a procházejí často osudy pohnutými a dramatickými, vůbec ne jednoduchými. »Na vině« je literatura. Svou vklíněností do života člověka a společnosti, do historie. Schopností významově se konkretizovat, kontinuitně i diskontinuitně; vymezovat se vůči novým skutečnostem. Vyrovnávají se - literatura i kniha - s rozvojem techniky, médií, umění. S konkurencí, zejména onou, jež má co do činění s příběhem. Začalo to ve dvacátých letech, hodinami strávenými v biografech, neboť tam bylo - jak píše Karel Čapek - napětí a epika. (Co z toho Čapek vyvodil pro sebe a pro literaturu, je už kapitolou samo pro sebe, kapitolou nanejvýš zajímavou.) A pokračuje vysedáváním před obrazovkou. Své vykonal a vykonává přístup k literatuře, to, jak se s ní v té které době zachází. Dnes je to zejména trh, zacházení s knihou a potažmo i s literaturou jako se zbožím. Vlny přílivu a odlivu čtenářů se střídaly a střídají. Čtivost stoupá i klesá. V Čechách se například vždycky hodně překládalo. O nadprodukci překladů se psalo už v letech meziválečných, už tehdy se kritizovalo překládání ledabylé a nevzdělané. V pětadvacátém roce vyčíslil Karel Čapek poměr beletrie původní a předkládané - 377 překladů na 200 svazků původních. A to ještě zůstala stranou produkce nakladatelů třetího řádu. Číslo, které pro Čapka sdostatek ilustrovalo tvrzení, že neskrupulózní nakladatelský jarmark jen ohlodává tenký krajíček českého spisovatele. I dnes do hájemství české literatury »studeně fouká«. Z několika stran. Konkurence nabídky vytlačila konkurenci hodnot. Nabídka zábavy převyšuje poptávku. Vyklízí se pole líbivosti, kýči, nadbíhá dobovému vkusu.
I když - situace se rychle proměňuje. Co platilo včera, dnes už neplatí. Například jeden čas velmi proslulé harlekýnky se odstěhovaly na obrazovku. Televize komerční. Vyšlo několik svazků perfektně připravených reedic Ladislava Fukse. A dostalo se už i na Otčenáškovo Když v ráji pršelo. V mnohém je však stav setrvalý. Dál se takzvané nekomerční tituly vyvažují, v zájmu ekonomické prosperity, tituly komerčními. Píše se o devalvaci hodnoty slova. Uvažuje o tom, kde hledat její příčiny. V nadprodukci? V tom, že vzalo za své někdejší zbožnění české literatury, schéma, pojímající literaturu jako vůdce na pouti národa či společnosti Vpřed? Ano, úkolovalo se, zjednodušovalo. Mnohé věci však byly a jsou složitější, než jak se dnes líčí. I ono zbožnění literatury. Ne vždy se berou do úvahy všechny souvislosti, pregnantní vymezení literatury nevyjímaje. Například jedna z prvních prezentací české literatury po první světové válce, hovořící o tom, že nejvýmluvnějším protestem české literatury proti válce bylo »spontánní a tragické ticho«. Přesto česká literatura žila, četla se a byla milována. Neboť byla výkřikem těžce zkoušeného srdce (Karel Čapek v La République tchécoslovaque, 1919). Jsou tu i pregnantní, dobově polemická vymezení Šaldova. Obrozenské literatury i literatury národní, v níž si národ uvědomuje svou skrytou duši. Šaldovo pojetí věčnosti (literatury) jako naplněné časnosti.
Česká literatura vytvářela nejen variace na velké evropské směry - neboť i toto můžeme dnes o české literatuře číst -, ale prolamovala ledy. I v evropském kontextu. Viz volba Boženy Němcové babičky, ženy z lidu, za hrdinku umělecké literatury.
Evropská literatura neexistuje sama o sobě. Je souborem hodnot, stvořených tou kterou národní literaturou. K respektování národní a regionální rozmanitosti se zavazuje ve svých dokumentech o kultuře i Evropská unie. Nebude snadné prosadit se, čelit necitlivě chápané a praktikované globalizaci, zjednodušujícím tendencím ve výkladu literatury. Věřím však v literaturu. V její schopnost »vyhmátnout« podstatné (L. Kasal), »organizovat« chaos přítomné chvíle v nový zákon, v nový výraz, v nový rytmus (Šalda). Zhodnotit zkušenost. Všechny ty letité a absolvované spory o evropskou orientaci. Vzpomeňme Nerudy. Jeho výprav do světa. Za lidmi i za kulturou. Jeho umění domýšlet a docítit získané poznatky. Objevit domov ve vesmíru a mezi dálkami světa, jak »kvete po svém, v osobité kráse«. To už cituji, co vypozoroval a zaznamenal v roce třicátém čtvrtém Karel Čapek.
Autor: Hana Hrzalová
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |