Františka Jáchyma znají mnozí čtenáři pedagogických odborných časopisů z jeho příspěvků k dějinám vědy. Nyní shrnul několik medailonů světových astronomů do knihy JAK VIDĚLI VESMÍR s podtitulem Po stopách velkých astronomů (vydalo nakladatelství Rubico Olomouc, 2003, 271 s.).
   Autor dokázal spojit životopisné údaje s přehledem odborného díla. Postihl tak velmi dlouhý časový úsek dějin, od starověkého Klaudia Ptolemaia až k postavě pozdního středověku (či raného novověku?) Williama Herschela, případně k osobnosti Edwina Powella Hubbleho. Sám v úvodu konstatuje, že vesmír pozorovaný lidmi od starověku až po naše dny se mnoho nezměnil. Ale měnily se názory na jeho vznik, existenci i možnosti pronikání lidí do vesmíru. Zatím lidstvo přes všechen pokrok učinilo jen nepatrný »krůček« k poznání vesmíru, i když přístrojová technika a samotné pronikání člověka do kosmu zaznamenaly nebývalý rozvoj - a ten bude jistě nadále pokračovat.
   Výklady o Klaudiu Ptolemaiovi a jeho přechůdcích se nemohou obejít bez sondy do myšlení starověkých národů, jako byli třeba už Sumerové, na vesmír. Ti pozorovali hvězdnou oblohu a učinili vlastně první průrazný krok k poznání tím, že pochopili souvislosti mezi pohybem hvězd a děním na zemi. A právě odtud vedla pak cesta ke kosmologickým názorům starověkých řeckých myslitelů, z nichž jen málokdo se zabýval přímo vesmírem: jistou výjimkou byl třeba Sókratés.
   Zmíněný Klaudios zformuloval koncepci, která se ukázala sice mylnou, ale úsilí o její potvrzení či vyvrácení vedlo po staletí ke sporům a k formulaci dalších hypotéz, z nichž nejvýznamnější byla Koperníkova. A proto je Mikuláš Koperník zařazen hned za Ptolemaia. Dostáváme se tím na sám práh renesanční vědy a filozofie, zde reprezentované Tychonem de Brahe a Johannesem Keplerem, po kterých následuje Galileo Galilei a cestou do moderní doby pak William a John Herschelové. Řada se uzavírá již jmenovaným Edwinem Powellem Hubblem. Dostáváme se tak k počátku konstruování velkých optických dalekohledů a vnímaví čtenáři se tu mohou dozvědět nejen o objevování dalších těles sluneční soustavy, ale i o vzniku obřích přístrojů. Tak například dalekohled E. P. Hubbleho dokončený v r. 1917 byl až do r. 1948 největším dalekohledem na světě!
   Máme tu co dělat s dobrou popularizací vědy, ne snad s nějakými zbrusu novými vědeckými poznatky. Jedná se však o popularizaci natolik přehlednou, že i poučený čtenář uvítá vysvětlení některých pojmů a dat, běžně uváděných na stránkách tisku. Originální je také výzva nakladatelství adresovaná čtenářům, že se neuzavírá textům dalších autorů.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]