Přestože bychom neměli hledět do minulosti, pokud nechceme odhalit agenty StB a KGB, sledování televize k tomu často vybízí. Naši reportéři se každé ráno toužebně dívají k obloze a přímo vysávají drobné i větší katastrofy, které každý večer zaplňují zpravodajské relace. Dychtivý divák miluje své reportéry, hlasatele a žurnalisty všeho druhu. Ročně jim uděluje ceny, které vyjadřují míru jejich obdivu k reportážím o stokách života.
A byl jeden opravdový novinář, kterému se přezdívalo »zuřivý reportér«. Jmenoval se Egon Erwin Kisch. Psát uměl o lidech na pokraji společnosti. Brilantní postřehy odkrývaly duši těch, kteří prožívali své tragické chvíle. Laskavý pohled na tyto ztroskotance ostře kontrastoval s kriticky nastaveným zrcadlem mocným a vlivným nad osudy těch zubožených a ponížených.
Dnes máme plné redakce ZUŘIVÝCH a dravých reportérů. V zimě čekají na mrazy, sníh a náledí. V letních měsících na vedra, bouře a povodně. Vždy se najde dostatek lidského neštěstí, o kterém se tak krásně vypráví. V mezičase, bez přírodních katastrof, se našlo dost tragických dopravních nehod, takže materiálu je stále dost.
Letošní zima nám vedle rekordních teplot nad nulou přinesla i několik mrazivých nocí. A naši zuřiví reportéři obětovali teplo domova a hledali polozmrzlé bezdomovce, pod mosty v polorozpadlých staveních i jen tak, na ulici u větracích šachet domů. Ti starší na dotazy odpovídali nesouvisle, zachumláni do odpudivých hadrů. Komerční televize zakoupila konzumní kořalku a podarovala některé bezdomovce, kteří byli ochotni pózovat před kamerou. Pak se kolem jedné hodiny ranní vypnuly reflektory a nedočkavě se čekalo na ráno. Mladý novinář se nezklamal. Byl první u nalezeného ztuhlého těla, které letošní mrazivou noc nalezli lidé, co spěchali do práce. Vynikající reportáž. První ve zprávách a nejvyšší honorář. Ještě natočit upřený pohled do kamery a položit otázku: »Neměli bychom se zamyslet nad tím, že pro tyto lidi v noci nechat otevřená METRA, jako je to v jiných vyspělých zemích???« Po této reportáži už jen několik tragických zpráv z domova a zahraničí. A nakonec kouzelná reportáž o prvních okamžicích malých štěňátek, která objevují svět kolem psí mámy. JÓÓ, to jsou panečku Televizní noviny a ne ty nudné reportáže o dojičkách, hornících a silničářích, kteří pracovali navzdory mrazivému počasí!
Autor: Jiří Kalaš
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |