Českému čtenáři se dostala kniha Gilese Miltona NA DVOŘE JAPONSKÉHO VLÁDCE (s podtitulem Dobrodružství prvních Evropanů v ostrovní říši) s poněkud posunutým obsahem oproti názvu originálu. V původním titulu je v názvu uveden dlouhá léta v Japonsku žijící »samuraj« William Adams, který se stal průkopníkem v poznávání japonských ostrovů. Český název by spíše sváděl k představě o časově neurčité době, v níž se odehrávaly první styky Evropy s Japonskem a málo obeznámený čtenář by mohl nabýt dojmu, že se může jednat o zeměpisně podbarvený obrázek Japonska.
K japonským břehům se však vedle Angličanů dostávali úspěšně také Portugalci a byl to zejména řád jezuitů, který měl zájem na pokřtění japonského obyvatelstva s tím i na jeho získání a využití pohádkového bohatství. Znalosti Evropanů o Japonsku byly před těmito zámořskými výboji velmi malé. Opíraly se o zprávy Marca Pola, který ale Japonsko sám ani neviděl, měl žít v Číně a mohl se tu mnoho dozvědět od Číňanů. Přitom vztahy Číny a Japonska nebyly vždy mírové. Těmto znalostem odpovídaly i dobové mapy. Autor píše přímo o »dobrodruzích alžbětinského věku«, kteří nejdříve uvažovali o zdánlivě bližší spojnici Anglie této doby s Japonskem severozápadní cestou přes »vrchol Severní Ameriky«. Podle autora větší zdatnost při »objevení« Japonska projevili portugalští soupeři; těm se podařilo uchytit nejprve v nepříliš vzdáleném místě od pobřeží, v Bungu. Císařský dvůr byl odtud poměrně daleko, a tak první »dobyvatelé Japonska« se museli postupně a někdy za cenu i velkých obětí seznamovat s docela odlišnou zemí, její kulturou a mravy. Výrazně se tu angažoval František Xaverský, kterého římskokatolická církev později prohlásila za svatého. František Xaverský se dokázal rychle zorientovat v novém prostředí a zvolil ze svého pohledu nejsprávnější strategii: nevystupoval v této zjemnělé zemi jako prostý poutník, ale přizpůsobil se kulturním zvyklostem a docílil pokřtění mnoha Japonců také tím, že stavěl na evropských poznatcích astronomie. Za křesťanskými misionáři se v Japonsku objevovali záhy i obchodníci a ti vyhovovali tehdejším Japoncům hlavně tím, že jim zprostředkovávali dovoz žádaného čínského hedvábí.
To ale byla všechno jen předehra. Pak z Anglie vyplula výprava zatím nevýrazného Williama Adamse, o kterém jsou četné zprávy podávané zejména v jeho dopisech. A pojednání o Adamsovi tvoří vlastně jádro knihy Na dvoře japonského vládce (nakladatelství Brána - Knižní klub Praha, 2003, s. 222), kvalitně přeložené orientalistou Dušanem Zbavitelem. Autor na stránkách věnovaných dlouholetému pobytu W. Adamse v Japonsku se věnuje pohledu na japonskou skutečnost, konfrontuje život v Japonsku s myšlením Evropanů, píše o nutné přizpůsobivosti »samuraje« Williama Adamse, všímá si i jeho duševních prožitků, kdy vzdálen od své země se musel vyrovnávat s mnoha neznámými fakty. Nakonec jeho »příběh« působí velmi dojemně, kdy v stále se měnících japonských poměrech on sám nejen zatouží po vlasti, ale přímo z Japonska prchá a na zpáteční cestě posléze i umírá. Změněná politická reprezentace Japonska se postavila proti Evropanům. Působivé je místo, kde autor pojednává o různosti náboženských konfesí Evropanů v Japonsku, jejich možném přibližování i rozdílnostech, jak to všechno působilo na Japonce, kteří se zprvu nedokázali orientovat v »jemnostech« náboženských postojů Portugalců, což byli katolíci, a Angličanů, kteří představovali reformovanou anglikánskou církev. Složitosti vztahů jistě neusnadňovaly ani politicko-vojenské soupeřivé snahy Holanďanů. U nás je poměrně málo známá činnost faktorií, obchodních společenstev, z nichž nejvýznamnější byla Východoindická společnost. Autor knihy výstižně a ve zkratce dokázal popsat i tuto stránku dějin doby.
To se již dostáváme k závěru knihy, kdy vlastně usilování Evropanů o Japonsko nekončí. Adamsovo působení v Japonsku bylo ve skutečnosti silně prosáklé oportunismem, měl velký podíl na vypuzení jezuitů ze země. Tím si také lze vysvětlit, proč současná katolická církev kanonizovala mnoho japonských křesťanů jako obětí násilí právě z této doby. Dědictví Adamsovo nalezlo pokračování v úsilí obchodníka Richarda Coxe. Ten se dostal k zámořským výbojům doslova jako slepý k houslím, jako »poctivý pan Cox« měl velkou lásku k pěstování ovoce a zeleniny, bavil se ale také chovem poštovních holubů a zlatých rybiček. Autor pěkně ukazuje, jak do dějin přímo dialektickou cestou může zasáhnout náhoda a ta právě vtáhla zmíněného Richarda Coxe i do japonského dobrodružství. Nakonec i mise Coxova končila neslavně a Japonsko se na celých dvě stě let uzavřelo cizincům. Ale ti, kdo po dvou stech letech opět vstoupili na japonskou půdu, s úžasem zjišťovali, že jméno Williama Adamse nebylo zcela zapomenuto. Jeho památka byla ještě v Japonsku uctívána.
Autor: Josef Bílek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |