Kniha Petra Vokáče NEVYJASNĚNÉ ZÁHADY (vydavatelství Tempo, Třebíč, r. 2003, 176 str., váz.), podrobuje řadu dosud nevysvětlitelných událostí, které nás obklopují, pečlivé a fundované racionální analýze. Demystifikuje a na základě současných vědecko-technických poznatků interpretuje řadu tajností z nejrozmanitějších oblastí. Tři desítky z nich zařadil autor do uvedené publikace. Jsou to reflexe s dobrodružně-romantickým nábojem, stručně věcné, přesvědčivě a kultivovaně napsané, a dá-li se to tak o literatuře faktu vůbec říci, mají vpravdě esejistickou podobu.
Podívejme se jen na některé problémy, k nimž se Vokáč ve své knižní mozaice obrací. K tajemným zjevením ve Fatimě, k »neviditelné lodi« v příspěvku Filadelfský experiment, k podivně prý hučícím menhirům. Jinde hledá pravdu, zda se uskutečnilo přistání Američanů na Měsíci, proč letecká legenda Concorde ztroskotala u francouzského městečka Gonusse, či proč loď Mary Celeste brázdila Pacifik bez námořnické osádky. Autora vzrušují rovněž mystéria pyramid a slavná Dreyfusova aféra se Zolovým výkřikem »J'Acusse«, zveřejněným ve 200 000 exemplářích novin Aurora. A co A. Salieri? Co hrálo nejdůležitější úlohu v jeho obvinění, že odstranil W. A. Mozarta? Byla to skutečnost, závist či pomluva? Studii o vzdělaném erotickém hrdinovi, nazvanou Mezi vědou a sukní, uvádí Vokáč slovy: »Jsem in media res, jsem na duchcovském zámku, původně tvrzi... Zde napsal své paměti Casanova.«
A existují další zajímavosti - třeba odsouzení a rehabilitace vědce jménem Galileo Galilei. A proč byl vlastně upálen Giordano Bruno? Nabízí se otázka: co vlastně věděl o záhadách církve tento statečný Ital? A případ tanečnice (a špionky?) Mata Hari. Vystupovala zcela nahá a poskytovala, jak sama o sobě řekla, kvalitní sexuální služby. Proč byla zastřelena, když údajně měly být náboje popravčí čety slepé? A je tu bitva u Borodina, Hirošima 19. století. A neví se, kdy a jak zahynul Švéd Raul Wallenberg, který zachránil na 100 000 Židů před vyhlazením Němci...
Je mnoho dalších záhad, jejichž tajemstvím se Petr Vokáč zabývá. Jeho články dobře znají čtenáři mnoha časopisů, v nichž autor publikuje. Vokáčovy příspěvky jsou protkané řadou nepřeberných údajů. Vokáč je vpravdě polyhistor. Experimenty, zjevení, záhady dějin a osobností, bitev i tajemství vědy a přírody - to vše Vokáč docela logicky dešifruje. Ale někdy zůstanou i jeho příspěvky neuzavřené - tolik toho vysvětlil a náhle narazil na nezodpověditelné.
Vokáč má neobyčejnou intuici. Nachází záhady téměř na každém kroku. Má prostě dar je nejen objevovat, ale přímo posedlou snahu je objasňovat, ponořovat se do jejich skrytých a nejasných dějů, pídit se s neuvěřitelnou zarputilostí po jejich původu. A hledat a interpretovat jejich genezi a při té interpretaci si znovu klást další otázky a objevovat záhady další. A tak i nás nutí dívat se na spoustu událostí a jevů z jiného úhlu, zpochybňovat to, co nám bylo tak dlouho údajně zcela jasné. Jasné třeba jen proto, že jsme se spokojili s jednoduchými a zdánlivě vše vysvětlujícími hypotézami, které jen suplovaly správné závěry.
Pro Vokáče je pak ještě nemálo důležité i jeho osobní poznání. Mnohá z míst, o nichž se zaujatě zmiňuje (např. Blaník, Borodino, Duchcov, Štěchovice, Fatimu, etc.), autor osobně navštívil. Líčí a barvitě je popisuje a spoluvytváří tak sugestivní osobní přesvědčivost - byl prostě autenticky při tom. Petr Vokáč, erudovaný popularizátor vědy, zajímavou a poutavou literární tvorbou nás bezpečně přesvědčuje, že přichází s něčím, co dnešního čtenáře zajímá. Toto vědomí je pro autora zajisté nemalou vzpruhou v jeho další, náročné literární činnosti...
Autor: Karel Aksamit
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |