Při nedávném úmrtí Gregoria Fuentese, Hemingwayova starého přítele a po dvacet let patrona jeho jachty El Pilar, mi v mysli vytanula vzpomínka na Maria Sáncheze Cruze, muže který byl masérem nositele Nobelovy ceny za literaturu a jeho tehdejší manželky Mary Welshové.
Mario Kid, jak mu říkali v jeho boxerských časech, měl už na zádech osm křížků, když mi v dubnu 1989 svěřoval, že k jeho nezapomenutelným zážitkům patří doba, kdy byl osobním masérem Hemingwaye, s nímž ho pojilo upřímné přátelství, jak prohlašoval se zdravou pýchou.
Boxerského ringu se vzdal, když se stal v dnešní nemocnici Miguela Enrígueze posluchačem ošetřovatelství. Díky takto nabytým znalostech a sportovním zkušenostem se z něho stal kvalifikovaný masér.
Při jedné příležitosti, když Mario prováděl masáž jednomu z oblíbených zákazníků na rekreačním ranči v San Francisco de Paula sousedícím s Vigíí, se na něho obrátila spisovatelova manželka a požádala o pomoc při uvolnění silné svalové křeče.
Od té chvíle se stal masér dalším členem skupiny vyvolených, kteří s Hemingwayem pobývali v La Vigíi.
Ernest přijímal často přátele, z nichž bývalý boxer vzpomínal na herce Gary Coopera, hlavního představitele filmu Komu zvoní hrana, natočeného na námět Hemingwayova románu, a Marlene Dietrichovou, jejíž vysoce ceněné nohy laskal svýma rukama, poznamenával s mladistvou jiskrou v oku.
Mario popisoval autora Starce a moře jako prostého člověka, který rád mluvil španělštinou, do níž s gustem vsouval své vlastní zvláštnůstky. Třeba své oblíbené židli říkával Klisnička.
Když Hemingway nepracoval na žádné knize, ani nerybařil s jachtou El Pilar, zval Maria, aby si přišel zaboxovat. Zatímco pak kolem sebe kroužili, častovali se údery šestnáctiuncových rukavic.
Na naléhání svých nejbližších zakoupil Hemingway televizor, který podle slov jeho přítele nikdy nesledoval, protože dával přednost jakémukoli jinému druhu zábavy, než nabízela malá obrazovka, počínaje pasívní hrou a konče živou debatou.
Mario připouštěl, že jeho angličtina nestála za nic, a tak když už měl Hemingway dost jeho zkomoleného oslovení Guey, navrhl mu při své dobrácké povaze, aby ho stejně jako Mary a jeho nejbližší přátelé nazýval Papa, Táta.
Říkal mu tak až do rozloučení jednoho podzimního rána 1960, kdy Papa vyslovil cosi, co Mario pochopil až dlouho poté.
"Když se člověk dožije šedesátky, měl by si s tím, co dělá, pospíšit, aby to nezůstalo nedokončené... Ale mně už je přes šedesát, už nemám s čím spěchat."
O několik měsíců později, 2. července 1961, si Ernest Hemingway ve svém domě v Idahu, USA přiložil k hlavě dobře naolejovanou dvouhlavňovou pušku ráže 16, s níž chodíval na lov, a stiskl spoušť.
Autor: Elio Menédez
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |