Jiná doba, jiný mrav! Zkomercializovat se musí všecko, i voda i vzduch, jak by odolala kořenářka, babka jako věchýtek. Vše co nepodléhá neviditelné ruce trhu a dosud nebylo zprivatizováno (pokud možno zahraničním kapitálem), je proti zlatému pravidlu, ohrožuje je, a proto musí být zlikvidováno (občas i najatým mordýřem). Moudrá babka přes bylinky a různé lektvary proto založila svůj krámek a jako fyzická osoba, podnikatel, nechala se přesvědčit, že patří k většině. Leč dočasně.
Přestala chodit po domech, kde měli staré a nemocné, někdy nepohyblivé na lůžku, jimž přinášela vynikající kontryhel anebo velmi pomalu sušený pelyněk, vždy s mnoha dobrými radami. Jen za tu komunikaci s nemocnými jí bývali všichni vděční. Nejčastěji jí však uhradili návštěvu příslibem vajíček, až slepice ponesou, nebo perspektivou výslužky při zabíjačce. Tato tradiční výměna základních živin však uspokojovala obě strany.
Babka se soustředila na třezalku, dělala do čajových směsek s podbělem a lipovým květem a moc dobré výsledky měla s křenovými plackami. Babka kořenářka byla oblíbená. Brali ji ještě chvíli po sametové revoluci jako předzvěst nového komunitního způsobu zdravotně sociální péče a tak se dostala i do okresních novin. Ovšem neoliberální globalizace ji stiskla, soused postavil krámek s celtovou stříškou blízko obecního úřadu, kde začala prodávat své zboží. Snad zpočátku něco vydělala, aby splatila dluh truhlářovi. Taky si koupila batistový šátek na hlavu, protože na její posed foukal studený vítr.
Trh babky kořenářky však zkrachoval, přišel na buben za necelý rok, protože nedaleký konzum (posléze potraviny Albert) zahltil místní obyvatelsvo nevídaným množstvím čajů, včetně bylinkových a ve všech možných formách. Nejvíc se žádal mátový v pytlících, což babka nevedla (mátu neměla ráda) a tak chodila s břichem škroukajícím od hladu. Nezbylo na dřevo, ani na uhlí.
Sečtělý starosta babce vysvětlil, že si za ten krach samozřejmě může sama, měla přece stejnou šanci jako pan Albert. A že jí tedy musí stačit vdovský důchod po manželovi, dělníkovi na stavbách.
Babka zalezla do své chaloupky na kraji městečka a tam živořila a hlavně se trápila otázkou, v čem vlastně pochybila, vždyť celý život pomáhala potřebným lidem a krámek si zřídila, protože jí to všichni doporučovali a i starosta ji k tomu nabádal. Nemohla to vyřešit a tak začala víc komunikovat s okolím, vesměs s vdovami a staříky, že aby jí poradili.
Za zimních večerů, když přikládali odpočítaná polínka do vincka, pozvolna docházeli, z jejich hlediska, ke směrodatnému vysvětlení, vlastně několika rezultátům, ale jeden podtrhli. Ruka trhu je zástěrka, někdy málo a někdy úplně průsvitná. Je to součást obecné dezinformace, kterou nás krmí noviny, stejně jako rádio nebo televize. Všecko, co se dnes děje, hlavně okrádání nás chudých, starých a nemocných, spočívá v staronovém náboženství: začali jsme věřit, že největší moc nad živými i neživými na naší planetě spočívá v penězích neboli v Kapitálu neboli Zlatém Praseti neboli Teleti dle Bible.
Všecko je o penězích! Zdraví a čest a všecko ostatní je zboží! A z toho také vychází, že se za těch patnáct let skoro ztratil člověk. O rovnosti mezi lidmi raděj nemluvit! Jakpak by někdo mohl pozitivně hodnotit babku kořenářku, která stráví drahný čas s umírajícími, aby jim ulehčila, případně jim připomněla některá jiná náboženství, zejména kvůli víře, vždyť ta současná v mamon je zdrcující.
Představte si, sousedi, přiběhl jednou vysloužilý úředník dříve české spořitelny. Představte si, že léky a jiný zdravotnický materiál nemůžem vyvézt do Afriky, přestože je moc potřebují a mohly by zachránit mnoho lidí, protože Afričani mají málo peněz a farmaceutický trh by prodělal. Tu babku kořenářku osvítilo, rozjasnila se jí vrásčitá tvář a pravila: K čertu s trhem i farmaceutickým! Pozvolna začala přemítat, jak s jarem zajde na své oblíbené bylinky a patřičně upravené bude opět roznášet nemocným. Vynořila se jí vzpomínka na starostu a jiné naše vyšší politické reprezentanty a úsměv ve tváři jí zakryly chmury. Dodala: Sousedi, musíme se dál scházet a v té naší Evropě připravovat obrození našim vnukům! Zúčastnění souhlasili.
Autor: Alois Tybrych
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |