Z konce minulého století se vytratilo mnoho profesí, jejichž podstatu dnešní děti těžce chápou. Naopak dnešní generace dříve narozených jen těžce vnímá nové označení sponzor, mediální partner, různé příplatky, sazby a daně, bez kterých by naše společnost nemohla fungovat. Proto jsem dost dobře nechápal, proč malý, pětiletý Adam odmítal jít s kamarády koledovat a v předstihu si vyzkoušet novou životní profesi KOLEDNÍKA.
Chtěl jsem mu užitečnost ponížených proseb vysvětlit nějak názorně. Příkladů je bezpočet. Ráno nás probouzí časové znamení, které by se asi neozvalo, kdyby nebyl hodný sponzor. Při snídani si můžeme pochutnat na výrobcích, které poznáváme díky reklamě a jiné reklamy se zase objevují na obalech těchto výrobků. Do práce nás odváží autobusy, které jezdí za přispění reklamy, již si zadavatel nechal vylepit i na okna. Ve školce má malý Lukáš štěstí, protože dobrý sponzor jim věnoval papíry, na které si mohou malovat SLUNÍČKO, ZELENOU TRÁVU a MODRÉ NEBE. Jiný hodný sponzor jim koupil televizor. Jméno hodného "strýčka" si mohou rodiče přečíst na chodbě, kde je umístěno logo jeho firmy.
Večer jsem měl možnost vidět mnoho programů, které se v televizi objevily jen proto, že existoval sponzor, jenž miluje herce a "umění". Díky velkouzenářům, majitelům barů a velkých podniků všeho druhu i podivného původu se můžeme bavit s našimi svobodnými baviči.
A právě za tím fungujícím systémem je ukryt jeden nový zaměstnanec, bez kterého se nikdo neobejde. Všude potřebují schopného KOLEDNÍKA, který umí zazvonit a pronesenou "koledou" získat srdce "hodného strýčka", jenž dá nejen vajíčko malované, ale i penízky přidá.
To vše jsem si uvědomil, než jsem vzal malého Adama za ruku a rázně vykročil do světa lidí čekajících dát své vajíčko bílé...
Autor: Jiří Kalaš
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |