Záhady komična
aneb
Teorie komična, vtipu, gagu a smíchu
(úryvek)
Nejprve se vrátíme ke čtyřem základním příčinám komična a důkladněji se s nimi seznámíme. První je názor o uvolněném napětí.
A) UVOLNĚNÉ NAPĚTÍ
2.1.) Je uvolněné napětí (resp. odreagování přebytečné psychické energie) podstatou komična?
- Uvolněné napětí není samo podstatou komična, ale je jednou z hlavních příčin (jedním z "pilířů") procesu, při němž vzniká komický pocit.
Vycházíme z dávno známé skutečnosti, že člověk prožívá tytéž dojmy, jichž je svědkem (viz např. Chaplinův gag se zmrzlinou, která mu spadla nejprve do kalhot a pak níže stojící robustní dámě za krk). Lipps ve svém výkladu komična aplikuje zákon psychického zahrazení (Stauung). Jiní se odvolávali na Carpenterův ideomotorický zákon, totiž na takzvaný Carpenterův efekt, který se jeví takto: Každé vnímání nějakého pohybu obsahuje popud ke stejnému pohybu. To platí i o pouhé představě nějakého pohybu. Může jít např. o násilí na jiné bytosti. Groos hovoří o něčem "převráceném (Verkehrtheit) následovaném zaražením (Verblüffung) a nakonec zjednáním jasna (Erleuchtung)".
Vyskytl se však i názor, který souhlasil jen s omezeným významem uvolňovaného napětí při vzniku komického pocitu. Byl to Dziemidok, kdo výslovně neuznal všeobecnou platnost teorie o vybití přebytku "psychické energie" smíchem.
Ve svém spise O komizmie argumentoval tím, že po velmi zdařilé veselohře jsou diváci vyčerpaní, a to dokonce i tělesně (rozuměj od smíchu), což prý vyvolává pochybnosti o existenci přebytku psychické energie, který by měl být v komickém procesu odreagováván smíchem. Dziemidok z toho udělal závěr, že nemohlo jít o nadbytečnou energii, protože divákům energie nepřibyla, ale naopak byla spotřebována. Tyto pochybnosti ovšem nejsou opodstatněné. Diváci se někdy mohou smíchem fyzicky vyčerpat (říká se dokonce "potrhat smíchy"), ale to je právě vyčerpaly jejich tělesné pohyby - plicních a obličejových svalů, hlasivek a případně svalů v dalších částech těla - jež provázely smích, kterým byl odreagováván právě vzniklý přebytek psychické energie. Tedy žádná záhada! Tělo se prostě jenom unavilo tím, že odreagovávalo přebytečnou psychickou energii.
Snad každý zažil případ, kdy zdárně ukončené napětí se vybilo radostným smíchem, který nebyl totožný se smíchem provázejícím komický pocit. Vzpomínám i na případ, kdy se v podobné situaci smích vůbec nedostavil. Jako jinoch jsem slézal z nepříliš vysoké skály, ale uvízl jsem v nebezpečné výšce na stěně, kde se nedalo pokračovat dolů ani nahoru. Visel jsem tam totiž jen díky prstům jedné ruky zaklesnutým v malé štěrbině. Všiml jsem si však opodál zející škvíry, zhoupl jsem se k ní, dosáhl na ni nohou a od ní jsem zase překročil na úzkou skalní římsu, po níž jsem se sunul dál do bezpečí. Když už jsem se cítil zachráněn, objal jsem stromek, který rostl ještě na římse. Teprve teď se mi neuvěřitelně silně roztřásla kolena a tím jsem odreagoval předchozí strach. Smích se nedostavil, napětí se uvolnilo jinak.
Druhý zážitek byl odlišný. Koncem války jsme se v Německu vraceli s kamarády z práce do lágru, když jsem uviděl britské letadlo, které bylo ostřelováno německou protiletadlovou baterií. Svítící střely létaly kolem něho a dopadaly do nedalekých polí. Náhle se mě zmocnil velký údiv. Letadlo obloukem zamířilo přímo na nás a střely začaly dopadat stále blíž. Teprve když jedna svítící střela prolétla vlevo od mé hlavy a druhá vpravo, pochopil jsem, že nestřílela žádná baterie, ale že nás pokropilo letadlo. Že svítí jen každá čtvrtá střela, to jsme už předtím věděli všichni. Ale já byl jediný, kdo pochopil smrtelné nebezpečí tak pozdě ... Když jsem si vše uvědomil, skočil jsem do příkopu a zalehl, ale ovšem pozdě a zbytečně. Letadlo už bylo pryč. Teď jsem uviděl své kamarády, jak pomalu vystrkují hlavy z příkopu a připadali mi jako pár zajíčků vykukujících z brázdy. Hlasitě, dokonce bujaře jsem se rozesmál. To jsem odreagovával napětí radostným smíchem nad záchranou svého života. Ale tento smích byl zároveň i smíchem komickým, jehož podnětem byla směšná situace mých kamarádů - i mne samého.
V následujících verších vyvolává popisovaná pohroma určité napětí a tím i možnost uvolnění.
MLADEJ PYROTECHNIK
Malej kousek za Chuchlí
v jedný boudě zatuchlý,
ke které jsme přičuchli,
rachejtle mu vybuchly.
Všichni kolem ohluchli,
měli uši opuchlý.
Děda už je dávno hluchej,
tak je sám, kdo netruchlí.
Frejka ve své knize Smích a divadelní maska píše o vítězném smíchu, což je jedna z forem radostného smíchu. Cituje Ebbinghausův názor, že pochopit vtip znamená "zvládnout nějakou myšlenkovou obtíž s překvapující lehkostí, pak se objeví na vaší tváři vítězný smích asi tak, jako se objevil ulevující smích na tváři primitiva, který si beze zbraně vyšel do lesa a jehož poděsil nečekaným vystoupením dobře vyzbrojený bojovník. Prvotní hrůza se proměňuje v nový pocit, jakmile v hrozivém bojovníkovi poznal nejlepšího přítele, jenž jej chtěl vystrašit. Člověk se smál."
Tento citát nám pomůže zaměřit pozornost na nový problém. Když citát hovoří o smíchu, nazývá ho jednou vítězným a jednou ulevujícím.
Různými druhy smíchu se budeme zabývat ve IV. kapitole této knihy. Zatím nám postačí rozlišit dva nejvýznamnější druhy: radostný smích spojený s radostným pocitem a komický smích spojený s komickým pocitem. První z nich je prvotní a původní, druhý je pozdější (a vyšší) formou prvého. Komický smích získává novou kvalitu oproti radostnému, aniž přestává být radostným. (Právem by tedy mohl být nazýván i radostně-komickým.) Jaký je rozdíl mezi oběma druhy smíchu?
2.2.) Co je radostný smích?
- Radostný smích je smích vyvolaný radostným pocitem jakéhokoli druhu.
Radostný smích může být vyvolán jakoukoli radostí, např. z překonaného nebezpečí, z milostného zážitku nebo z nějakého výrazného úspěchu. Sem patří Frejkou citovaný vítězný či ulevující smích, z nichž ani jeden nemusí být smíchem komickým. Dokonce ani tehdy ne, když stojí nejen na pilíři radosti, ale když mu nechybí ani dva ze tří zbývajících pilířů (tj. uvolněného napětí, převahy a nerozumu). Stále ještě to může být pouhá radost z převahy nad někým nebo z uvolnění z předchozího napětí, aniž se dostaví pocit komična. A to je případ "uvolňujícího" smíchu z výše uvedeného citátu o vystrašeném primitivovi. Frejka vyslovuje ve své knize svůj vlastní názor na vítězný smích: "Snad bylo potřebí náležet k pokročilejší osadě, aby se mohl zasmát svému nepříteli, poraženému, zabitému, tomu z té zaostalé sousední vesnice, kde ještě dělají tak špatně zabroušené pazourkové oštěpy."
Frejka k tomu dodává, že to byl "první smích módy a módního člověka". Aby zdůraznil, že tu jde plně či aspoň převážně o smích vítězný, cituje vzápětí Stanleyho a Dugase, kteří tvrdí, že vycenění zubů při smíchu můžeme odvodit vývojově z divošského cenění zubů při ohromujícím a vítězném útoku.
Díváme se na němou filmovou veselohru s Chaplinem. Na scéně stojí rozzuřený rváč obrovské podstavy a před ním se krčí maličký bezbranný človíček - Chaplin. Ten obr vloží všechnu svou energii a vztek do strašného úderu, který voní hřbitovem. Ale malý muž ve fráčku v posledním zlomku vteřiny svým proslulým pohybem uhne a celá ta hora masa a kostí se bezmocně zatočí a na chvíli se stane nejen zcela neškodnou, ale dokonce proti své vůli nastavuje zranitelná místa svému nepatrnému protivníkovi. Diváci se smějí. Naším úkolem je zjistit, proč se smějí. Nepochybně proto, že scéna je komická. To je ovšem správná odpověď, ale nedostačující, pokud nevysvětlíme, co je to komično, jaká je jeho podstata. Co se dělo v divákovi ve chvíli, kdy se hrozivý obr změnil (i když jen dočasně) v bezmocnou setrvačnou hmotu? Pokusme se nejprve dát pokud možno jednoduché vysvětlení. Zjev obra, hrozivé úsilí, které v naší scéně vyvinul, vzbudilo v nás silné napětí. Ovšem pouze do určité chvíle; v okamžiku, kdy se strašlivý nepřítel proměnil ve vrávorajícího panáka, stalo se toto napětí, představované určitým množstvím psychické energie, přebytečným a tím byl dán předpoklad, aby divák toto přebytečné napětí odreagoval smíchem.
Psychickou energií nenazýváme něco nehmotného, odloučeného od hmoty. Psychická energie má svou stránku psychickou a svou stránku materiální. V dalším textu je proto nutno chápat označení psychická energie v tomto psychomateriálním smyslu. (Roetschi ji označil oprávněně jako psychofyziologickou.)
Po tomto jednoduchém a v jistém smyslu zjednodušeném vysvětlení doplníme a prohloubíme tento výklad komična, aniž jej však uzavřeme, neboť další důležité problémy teorie komična budou probírány jak v této, tak i v následujících kapitolách. Obdobný proces uvolněného napětí probíhá v divákovi - a to nejen filmovém, ale i v divákovi skutečného života - při každém komickém jevu. Vezměme nejprve nějakou jednoduchou lidskou činnost, bez přihlédnutí k situaci (v chaplinovské scéně byla situace charakterizována obrovitostí a zuřivostí útočníka a našimi obavami o osud napadeného).
Statný muž s motykou chce vykopat jámu a s velkou vervou zarazí motyku do země. Totiž chce zarazit, ale nepodaří se mu to, protože zem je tak tvrdá - snad je to zcela proti očekávání skála - takže výsledek kopáčovy námahy se rovná nule. Tedy velká námaha a malý výsledek! Nadbytečná psychická energie vytváří předpoklad pro vzbuzení komického pocitu v divácích.
Zvolme ještě jeden příklad, který vypadá velmi odlišně, ale jak uvidíme, je to odlišnost jen zdánlivá. Muž na scéně se připravuje k velmi namáhavému výkonu. Pečlivě se soustřeďuje a promýšlí, jak nejlépe uchopit velikou, zřejmě železnou kouli, kterou má s vynaložením všech svých sil zdvihnout se země. Pozor! Už napjal všechny síly a vzpírá ... Ale co to? Vždyť to jde docela lehoučce. Celá ta ohromná věc není zřejmě těžší než asi tak dva tři kilogramy. Je z papíru! I v této scéně je předpoklad pro komický účin. Jen zdánlivě se tento případ liší od předchozího. Tam byla zem příliš tvrdá, zde byla koule příliš lehká. Ale i příliš těžká koule může vyvolat smích. Stačí, když očekáváme, že bude vyzdvižena a náš borec zatím - s ní ani nehne. (Tedy velké úsilí a místo očekávaného velkého výsledku - nic.) Zde však se v odlišných podmínkách uskutečňuje stejný princip. Vynaložená námaha se ukáže jako marná, takže přebytečná energie je opět připravena, aby mohla být odreagovávána smíchem.
Scéna s papírovou koulí nám připomíná scénu z Prodané nevěsty, kde po "světovém" vzpěračském výkonu přijde malý kluk k velikánské čince a docela lehce ji odnese. Zde je komično vyvoláno zvláštností situace; statný muž zde budí svým výkonem obdiv diváků, dokud ho chlapec svým činem neodhalí a neučiní obdiv přebytečným.
Ano, i obdiv a všechny další pocity, city, projevy vůle a veškeré hodnoty vůbec, které se mohou v našem duševnu vyskytnout, mají svou kvantitativní stránku, tj. mohou být silnější nebo slabší.
To znamená, že jim také odpovídá větší nebo menší množství psychické energie, takže nejrozmanitější duševní jevy mohou být zdrojem oné psychické energie, která se stane při jistých dějích a situacích přebytečnou a vytvoří tak předpoklad pro vznik komického dojmu.
Kvantitativně měřitelné hodnoty můžeme rozdělit do pěti skupin:
a) hodnoty fyzické (tělesná zdatnost),
b) hodnoty morální,
c) hodnoty estetické,
d) hodnoty intelektuální (rozumové),
e) hodnoty "technické" (veškerá dovednost materiálního rázu).
a) Hodnoty fyzické. Zde rozeznáváme u člověka, zda je více nebo méně vysoký, urostlý, silný, odolný vůči únavě atd. Hodnota jednotlivého činu se nemusí vždycky shodovat s tím, jak všeobecně hodnotíme jeho původce. Například urostlý silák může být někdy autorem velmi slabého výkonu. Toho se také využívá v komice, neboť od slaboučkého muže neočekáváme v oblasti fyzicky namáhavých výkonů nic. U siláka naopak očekáváme výsledek mimořádný. Když pak je toto očekávání zklamáno, máme tu zase v přebytečné psychické energii dobře připravenou půdu pro komický účin.
Protiklady, které nacházíme u fyzických hodnot, jsou tedy síla a slabost, odolnost a změkčilost atd.
b) Hodnoty morální. Člověk je více nebo méně morální (mravný), spravedlivý, čestný, jeho čin je více nebo méně morální, spravedlivý, čestný atd. Protikladem je tu dobro a zlo, které jsou současně dělítkem pro celou řadu dalších dvojic protikladů majících morální význam.
c) Hodnoty estetické. Člověk i jeho projevy, pohyby i výtvory mohou být více či méně krásné. Protikladem zde je - populárně řečeno - krása a ošklivost.
d) Hodnoty intelektuální. Člověk může být více či méně nadaný, vzdělaný, zkušený atd. Čin může být více či méně rozumný, zralý atd. Protikladem je tu moudrost a hloupost - a s nimi spjaté hodnoty jako uvážlivost, samostatnost, originalita atd. a jim odpovídající protiklady.) Hloupost je "záporná hodnota", jejíž vnímání může vyvolávat komický pocit. Samotná fyzická slabost, samotná technická chyba, nemorálnost nebo ošklivost nepůsobí zpravidla komicky. Smích vyvolává i lidská činnost, vzhled nebo myšlenka tehdy, když prozrazují nebo připomínají něčí hloupost.
e) Hodnoty "technické".Člověk a jeho činy mohou být více nebo méně obratné, zručné či dovedné ve výrobě, chůzi, hře, sportu, tanci atd.
Hodnoty a), b), c), d), e) jsou však hodnotami zvláštními, hodnotami v užším slova smyslu, u nichž vedle rozlišení více a méně rozeznáváme zároveň i lépe a hůře. Např. moudrý člověk má moudrosti více než hlupák, ale je podle intelektuálních měřítek zároveň i lepší. Totéž platí i o činu spravedlivějším, o výtvoru krásnějším, člověku silnějším nebo obratnějším - v jim příslušné sféře hodnot.
Kromě těchto hodnot existují ještě hodnoty, které mění jen svou kvantitu, aniž při tom mění svou hodnotu z hlediska morálního, intelektuálního, estetického, technického nebo fyzického. Krátce řečeno: změnou jejich kvantity se nemění jejich sociální hodnota. Tak například výška hlasu, vousatost, opálenost pleti apod., to jsou - v určitých mezích, jak hned uvidíme - vlastnosti, u nichž obvykle rozlišujeme jen kvantitu, nikoliv lépe a hůře. Teprve, když např. výška hlasu, vousatost či opálenost přesáhnou určitou mez - horní nebo dolní, dostávají zpravidla hodnotu (zde estetickou), a to podle různosti podmínek kladnou nebo zápornou. Záleží na historicko-společenských podmínkách, zda bude považován za vzhledného mladíka nevousatý nebo naopak silně vousatý, případně zda budou pokládáni za vzhledné oba dva, anebo žádný z nich. Kvality, které jsou sociálně lhostejné, jsou tedy špatným materiálem pro komičnost. Zvláště příznivé jsou naproti tomu pro vytváření komična ty duševní stavy, které jsou provázeny zřetelným vzrušením. Kromě radosti s jejími různými odstíny, kromě libosti vzbuzené sexuálními představami a kromě dalších kladně pociťovaných vzrušení, které mohou zvyšovat libost způsobenou komickým pocitem, jsou to i záporné psychické stavy a pocity jako strach, zlost, závist, hnus, hrůza a jiné, které mohou vydatně zesilovat komický pocit. Buď příčina toho záporného pocitu přestane náhle působit, nebo se ukáže, že není třeba ji brát vážně. Anebo se převede pozornost z toho, co vyvolává záporný psychický stav, na komický jev. Když kromě této změny současně proběhne komický proces (zvláště vytvoření přebytečné psychické energie), zvýší se i napětí vytvořené tímto přebytkem o napětí vyvolané přebytečným záporným pocitem - a výsledkem je nejen zvětšené napětí, ale i silnější komický účin, respektive mocnější uvolnění (odreagování) smíchem.
Podmínek vzniku komična je celá řada. Čtyři z nich však tvoří podstatu komična. Ty nazýváme podstatnými příčinami komična a po právě probraném uvolněném napětí se budeme věnovat zbývajícím třem. Probereme je ještě v této kapitole. Ostatní podmínky si ponecháme až pro 3. kapitolu o podmínkách komična.
B) PŘEVAHA (superiorita, nadřazenost)
2.3.) Je převaha podstatou vzniku komického pocitu?
- Převaha není podstatou komična, ale je další příčinou (pilířem) při vzniku komického pocitu.
Následující verše vyvolávají pocit převahy mimo jiné zesměšněním pomocí vulgarizace.
MYSLITEL
Jeho příjmení je Kouba,
o podstatě světa hloubá,
což je jeho velká chlouba.
Občas pije jako houba
a to bude jeho zhouba.
Zkrátka zmoudra je to trouba,
co se furt jen v nose dloubá.
Vezměme zase scénu z filmu, tentokrát dokumentárního. Několik mužů je na výpravě v neprozkoumaných prostorách krasu. Z prvé jeskyně prolezou škvírou do druhé, z druhé do třetí, ale třetí končí škvírou, kterou žádný z nich neproleze. Co dál? - Výprava musí prozatím zpátky! Nikdo se nesměje, speleologové na scéně ani filmoví diváci. Není tu nic komického, není se čemu smát. Řekněme přesněji, není se komu smát.
Ale pozměňme trochu scénář. Speleolog N., muž silné postavy, trvá od počátku na tom, že půjde v čele výpravy, až k tomu nakonec ostatní dají svůj souhlas. Dál je scénář nezměněn. Až na konci třetí sloje se objeví škvíra, kterou prolezou všichni - kromě toho, který jde v čele, tj. kromě tlustého speleologa N.
Kamarádi na plátně se tlouštíkovi přátelsky smějí, diváci se smějí možná na celé kolo. Hle, to je setkání s komičnem, tady je čemu se smát; lépe řečeno tady je komu se smát.
Víme už z minulé kapitoly, že Hobbes byl průkopníkem názoru, že převaha je podstatnou příčinou komického pocitu. Také Darwin tvrdil, že příčinou smíchu je "něco nevhodného (incongruent) nebo podivného (bizarre), vyvolávajícího překvapení a pocit více či méně se vyznačující převahou (superiority)". Obdobně Bain vysvětluje komično pomocí degradace, když říká, že "něco předtím váženého se nám představí jako něco nevalného (médiocre) a bezcenného (vile). Bain ovšem degradaci neztotožňuje s převahou.
2.4.) Je degradace podstatou komična?
- Degradace je v podstatě jen jiným označením pro převahu.
Bainovo rozlišování degradace a převahy je zdánlivě potvrzeno skutečností, že degradace, degradování je činnost, která snižuje, znehodnocuje. Naproti tomu by snad převaha mohla být chápána jako stav, kdy nějaká hodnota je chápána jako vyšší proti nějaké jiné, nižší. Takové odlišení degradace od převahy však nepokládáme za správné. Degradací se totiž obecně rozumí nejen objektivní činnost, ale i myšlenkové, tedy subjektivní srovnávání hodnotnějšího s méně hodnotným, přičemž právě toto srovnávání je rozhodující i pro objektivní degradující činnost.
Víme už totiž, že proces vzniku komična se neodehrává mimo lidskou psychiku, nýbrž právě v ní.
Nadřazenost také není jen stav, ale v procesu vzniku komična je to i činnost porovnávající nestejné hodnoty. Proto chápu převahu a degradaci v jejich jednotě - jako stejnou duševní aktivitu, totiž srovnávání vyšší hodnoty s nižší, a to v neprospěch té nižší.
Knihu si můžete koupit nebo objednat ve Futuře za 125 Kč
Autor: Jan Orlický
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |