Eště ste mi nenapsali, milení, na co sem sa ptala, a už vám musím psat zasej. Přiletěla včerá Božka, šak víte, to je súsedka, esli sem to četla, jak tá divá Bára Hrzánová flusá v novinách na všecky a kór moc na komunisty. Jak to přinde, povídala, že dyž ich odmalička chťačky nechťačky dožírala, dyž im dělala naschvál na naschvál a byla tím profláknutá skoro jak ten Buš s týma zbraňama, co už je rok nadarmo hledá, jak sa mohlo stať, že ju pustili na ty školy, dokonca na takovú libovú, uměleckú, jako dyby si nic nedělali z toho, jak je dožírá. To nejde, filozofovala mně tu Božka, dyž byla tá totalita a oni si pohlídali menší grázly. Že ona je nakonec dobře kovaná a navrch dobře skovaná komunistka! Kerá tak strašně přeháňá, aby sa tak vysmála šeckému, co furt píše o tech dobách každý dacan! Co já vím, možná má Božka nakonec aj kus pravdy, ale jaksi mně to neštymuje. Prohlédla sem si pořádně fotky u tech jejích šplechtů, a sem doma. Dyť je to chudera neščasná děvčica nemocná, kerá neví, jak na sebe ukázat, aby si jí všimli. Božka spadla z angrešta, dyž jí nejde na rozum, jak sa taková dožíračka šeckých dobabrala na štúdije. Viděli, jak je ubožačka na tom, keho klofne, politovali ju, ať má aspoň školy. A istě im neušlo, že je zato upřímná jak na smrtelnej posteli. To je aj teď, dyš sa sama seba ptá, esli nebylo lepší v tom listopádu věšat komunisty na klandr, a aby to tak nekřičalo, hneď sa opravuje. A upřímná je, dyš spomíná, že enem deň před ňou míval narozeniny Hitlér a praví, že asi mají společné povahy. Temu už povídám co na srci, to aj na jazyku. Pozdravujte mi ju v tej Prahe, laštovičku. Taky synovca.
Autor: Renata Slováčková
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |