Obracím se na prezidenta České republiky, vládu, na parlament a senát, na všechny ústavní činitele České republiky, aby urychleně, ještě před volbami do Evropského parlamentu, přijali jménem většiny obyvatel České republiky výzvu prezidentu USA G. W. Bushovi. Aby vyzvali jeho a Spojené státy americké a jejich koaliční partnery, kteří do Iráku přišli se zbraní v ruce, k vydání rozkazu o okamžitém zastavení masového vraždění bezbranných obyvatel - mužů, žen a dětí v Iráku.
Denně jsme informováni o dalších a dalších masakrech a krutostech, vyvolaných nezákonnou agresí, rozpoutanou v této zemi bez souhlasu OSN a Rady bezpečnosti. Stále, den po dni, se dozvídáme, že zahynulo 50 a více osob, většinou údajných "teroristů" nebo "zločinných povstalců" v ulicích iráckých měst, v mešitách, při svatebních obřadech, v blízkosti hotelů, policejních stanic a na náměstích, na tržištích či v obytných domech.
Jenom lhostejní lidé v mé vlasti mohou tyto informace přijímat bez protestu a spokojit se s lhaním, překračujícím únosnou mez.
Cožpak neexistuje v malé České republice síla a odpovědný jednotlivec, který vyzve vrahy k zastavení jejich kroků?
Kam se poděla či ukryla česká inteligence, lékaři, učitelé, spisovatelé, hudebníci, básníci, vědci, herci, malíři, sochaři, architekti, ženy - matky, že téměř není slyšet jejich hlas?
Obracím se na jejich svědomí a na stavovskou a občanskou čest s naléhavou výzvou: Zadržte násilí a další vraždění nevinných lid!
Dokažme před celým světem, že jsme statečný národ s velkou historií, kterému nelze zamknout ústa na petlici a vyrvat z těla srdce a z hlavy mozek!
Nebuďme lokaji nových válečných mocipánů, kteří se zřejmě už nedokáží zastavit před ničím a před tváří světa prokazují, že zešíleli!
Jinak si jejich chování už nedokáži vysvětlit.
Nebo to všechno mám snad chápat tak, že od "rozdělané práce" v Iráku nelze odcházet, jak to cynicky prohlásil ministr zahraničí České republiky JUDr. Cyril Svoboda? Jak to napsali a píší v českých novinách někteří moji kolegové.
Ameriko, zbav se Bushe!
Smekám klobouk před americkým režisérem Michaelem Mooreem, autorem dokumentárního filmu Fahrenheit 9/11, oceněného letos v Cannes Zlatou palmou.
Jsem dojat jeho slovy při převzetí ocenění: "Věnuji toto ocenění své dceři, americkým a iráckým dětem a všem, kdo trpí akcemi Spojených států."
V Právu čtu hbité řádky Pavla Vernera: "Moore nežije ani na Kubě, ani v severní Koreji. Za kritiku politiky vlastní země ho v USA nikdo nezavře."
Leč nikdo nezaručí, že ho v USA někdo zcela "náhodně" nezavraždí.
Svobodu iráckému lidu!
Hanba agresorům!
Společně a rozhodně dejme najevo svůj odpor násilí, jaké nemá v současném světě obdobu!
To, o co usiluji těmito řádky, není ani gesto, ani póza, to je protest proti zvůli a proti aroganci moci nade mnou a nad námi všemi!
Řečem o tom, že jde v Iráku o spravedlivé vraždění, nevěřím.
Stejně jako nevěřím tomu, že nebude-li tak, pak nám islám podřeže hlavy.
To není nic jiného než vulgární zaměňování příčin za následek!
Je to lež!
ZDENĚK HRABICA
publicista
člen Unie českých spisovatelů
V Praze 24. května 2004
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |