»Naše anketa« v bulletinu dokořán oslovovala pouze členy Obce spisovatelů. Měla charakter určité výlučnosti a uzavřenosti, protože »dokořán« je určen členům Obce a není všeobecně dostupným periodikem. Na stránkách Obrysu-Kmene jsem v několika glosách o této anketní rubrice psal. Stále se zeštíhlovala, až jsme se v letošním březnovém 29. čísle dokořán dočetli, že byla zrušena. Zaniklo tak něco, co mělo být jako entrée v časopise nejpoutavější: stručné názory spisovatelů. Pod titulkem »Co provedete s rokem 2004?« březnový dokořán zveřejnil poslední odpovědi respondentů. Jeden z nich, Stanislav Komenda, se docela rád přiznal, »s touhle otázkou si nevím rady«, a dotaz invertoval do otázky »Co myslíš, že rok 2004 provede s tebou?« Úryvky Komendových odpovědí jsou docela pregnantní: »Rok 2004 mi nabídne jaro, léto, podzim a zimu - snad dokonce ve formě, která umožní vzájemně je od sebe rozlišit. Taky do EU budu v polovině roku přijat - přestože se nás ke vstupu přihlásila jenom menšina (čeští politikové prohlašující, že přihlásivších se byla většina, jsou statisticky negramotní.)«
   Cestovní příspěvky ankety obsahují např. všeobecné úvahy a neujasněné představy, jak vydat vlastní rukopisy etc. Zato Miroslav Klivar je optimista: »Dosud jsem publikoval poezii v angličtině, ve francouzštině, v ruštině, srbštině, italštině... Chci prostě vyskakovat z bahna českého rybníka na čerstvý vzduch kultury ve světě, kde není ani česká závist, ani švejkárna.«
   Anketa tedy zemřela. Pohřbil ji zřejmě nezájem členů Obce odpovídat na otázky, postrádající prvky invence. »Naše anketa« stále více pohodlněla, pospávala a přečasto usínala - až usnula nakonec navždy. Stereotypní a nevynalézavé byly pak pochopitelně rádobyvtipné odpovědi vesměs stále stejných autorů.
   Náhradou za »Naši anketu« nabízí dokořán tzv. Několikavětář (věru krásný titulek!), který má literátům umožnit, aby několika větami glosovali, co je v »poslední době v literární a kulturní oblasti nadchlo či popudilo«. Dokořán je čtvrtletník a co se dnes či zítra odehraje, není za tři měsíce již obvykle aktuální. A pochybuji o tom, že redakce by byla nadšená nějakou ostřejší kritikou současných politických či kulturních elit. Což nečteme na druhé straně obálky dokořán, že tato tiskovina »vychází s podporou Ministerstva kultury ČR«? Ještě jsem v tomto režimu neviděl někoho, kdo by si ochotně a samovolně podřezával větev, na níž se mu tak krásně, pohodlně a hlavně spokojeně sedí. Všechny blesky a zloby nenávisti budou, asi tak jako tomu bylo dosud, namířeny proti zlovolnému minulému totalitnímu režimu a jeho představitelům. V pražské Železné ulici čís. 18 tedy redakce zatím pohřbívala. Rubrikový novorozenec by měl přijít na svět poněkud brzy - za necelé tři měsíce. Tedy: předčasný porod. Jakpak asi ten nedonošenec bude vypadat?

   Zatím se však ve spisovatelské organizaci dere na svět ještě něco docela jiného. Její rada diskutovala o návrhu změny stanov Obce. Jednání bylo vzrušené a nám nezbývá, nežli čekat na rozhodnutí, zda o navrhovaných změnách se bude hlasovat na valné hromadě Obce. Její členové (a je jich kolem sedmi set) stárnou, je třeba se zabývat prestiží spisovatelů ve společnosti, a největší starost způsobuje Obci nedostatek peněz. Jedno malé úmrtí redakční ankety mají již v dokořán za sebou. O dalších porodech, potratech, či snad smrti rozhodnou v kuloárech rady Obce, které se tak rychle mění v pohřební síň a gynekologické oddělení zároveň.
   A nad tím vším visí hrozivě Damoklův meč. Co když kdosi, či nějaká událost přestřihne vlákno, na němž je zavěšen, nebo se to vlákno přetrhne pod tíhou problémů samo? Co by následovalo? Opět úmrtí? To nejen Obec a její členové, ale zřejmě nikdo jiný netuší. Mortuo leoni et lepores insultant (Mrtvému lvu i zajíci se posmívají). Ale kdo by pak rozhodl, zda zemřel lev a ne zajíc? Ale nebylo by to vlastně již jedno?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]