"Jestliže jsme již nemohli zabránit této válce, vynuťme si aspoň úctu k zákonům, které nařizují mezinárodní úmluvy!"
Roman Rolland, Španělsko krvácí, nakladatelství Volné myšlenky Praha, 20. 11. 1936
Prokázané, odporné a ponižující mučení ze strany amerických vojáků i vojákyň vůči iráckým zajatcům nemá za poslední desetiletí obdoby.
Jak uvádí Petr Pravda v Mladé frontě DNES v článku Osud poražených a zajatců býval vždy krutý z 20. května 2004: "Jestliže ženy jsou postaveny ve válce na úroveň mužů a jsou s ní propojeny tak, jako je tomu právě v armádě Spojených států amerických, není důvod se domnívat, že se n e b u d o u ú č a s t n i t drsných rituálů." (Pozn. Z. H. - mateřská ty mluvo má nade všecky blažená!).
Drastické skutečnosti, o nichž se dozvídáme z iráckých věznic, zřízených v rámci operace Irácká svoboda, jsou zlehčovány v českém tisku a zejména na rozhlasových vlnách Českého rozhlasu 6 (dříve Svobodná Evropa).
Opět se hlasitě v pozměněné formě projevuje české patolízalství vůči Velkému bratru.
Když jsem stál před několika týdny na Václavském náměstí u klece napodobující kubánská vězení Castrova režimu, kladl jsem aktérům nechutné hry otázky o nedůstojném zacházení s vězni na základně USA Guantánamo, kteří dosud nemají statut válečných zajatců. Ptal jsem se přítomných politiků, oblečených do pruhovaných trikotů, včetně předsedy senátu JUDr. Petra Pitharta, činitelů občanského a "neziskového" sdružení Člověk v tísní při ČT, s.r.o. (financovaného daňovými poplatníky), co dělají, aby se s něčím podobným rázně skoncovalo. Nervózně mne aktéři simulující "vězně svědomí" odkazovali do patřičných mezí. Patřil k nim i přítomný Šimon Pánek.
Doporučovali mi, abych si šel raději "zademonstrovat" před velvyslanectví USA v Praze. A abych jim nepřekážel zrovna v místě, na němž se veřejně demonstruje nutnost svržení Castrova režimu na Kubě.
Čas pokročil, nyní jsem denním svědkem neustálého zlehčování mučení vězňů v Iráku. Dozvídám se, že v lidské historii se vždy, v každém jejím okamžiku pořád mučilo, mučilo se, co svět světem stojí, tak co se podivovat?
Mučilo se ve středověku, mučili němečtí nacisté, mučilo se v padesátých letech minulého století, mučilo se v Koreji, v Alžíru, v Kambodži. Tak proč by se prokristapána nemohlo mučit i dnes?
Jsme denními svědky bagatelizování válečných omylů agresivních jednotek USA, jsme svědky tragédií odsouvaných do polohy přehmatů rozbombardovaných svatebních obřadů v Afghánistánu a nyní i v Iráku.
Zdůvodnění, že ve válečné vřavě je všechno možné, připomíná okřídlené: "Když se kácí les, lítají třísky!"
V deníku Právo se oprávněně ptá politolog Václav Bělohradský: "Zastala se lidí v této zdaleka viditelné tísni organizace Člověk v tísni?" A ve stejném listu se na jiném místě k problému týrání vojenských iráckých zajatců vyslovuje také Václav Havel: "Pokud jde o týrání vězňů: v civilizovaném světě je takové jednání nepřijatelné, a pakliže se ho někdo dopustil, musí být po řádném vyšetření potrestán."
Nedovedu si představit, co by humanista Václav Havel prohlásil, kdyby se něco podobného v dané chvíli odehrálo v Čečensku ze strany ruských federálních vojsk, či v Lukašenkově Bělorusku?
Lidovou Čínu nemíním připomínat. Ta je pod drobnohledem "budoucího evropského prezidenta" již déle než jedno desetiletí.
Tyto země podle slov českých režimních politiků a novinářů omlouvá před celým světem jenom jediné. Nejsou oproti zemím euroatlantické aliance součástí civilizovaného světa. Všechny dohromady mají blízko k barbarskému pojetí lidské existence. Mučení a násilí jsou totiž nedílnou součástí jejich totalitních a diktátorských režimů. Vyvěrají z jejich podstaty. Jenom barbaři utínají vítězným příslušníkům dobyvačných armád hlavy.
Zatímco u nás mezi demokraty a v našem demokratickém prostředí jde pokaždé jenom o psychické vykolejení malého počtu psychopatických jedinců, pak u jiných režimů jde vždy o průvodní jev nelidskosti, která v nich má nejlepší podmínky pro neustálý růst dokonce geometrickou řadou.
I první z odsouzených amerických vojáků, degradovaný seržant Jeremy Sivits, před vynesením rozsudku o ročním vězení za týrání prohlásil, že šlo jen o ojedinělé lidské pochybení.
"Jedeme dál!" volají čeští demokraté s vlčí tváří, nebo stydlivě mlčí.
Demokraté si ve svých operacích Irácká svoboda, a bůhví jak se všechny další operace jmenují, předsevzali náš svět chránit, napravovat a postupně jej osvobodit.
Ať to stojí, co to stojí! Ať nám k tomu žehná Bůh!
Své dílo musíme v Iráku dokončit ! - prohlásil ministr zahraničí České republiky Cyril Svoboda.
Z již jednou zmíněného článku Petra Pravdy v MfD se mj. dozvídám: "Ve válce natolik ospravedlněné politickým vedením země, jako 'válka proti zlu' je pravděpodobnější, že i ve vyspělé armádě budou někteří jedinci jednat s poraženými jako s 'podlidmi'".
Jedeme dál!
Když se kácí les, tak přece vždycky lítají i třísky!
Slovy novodobého klasika jenom poznamenávám: "Není-liž pravda?"
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |