Myslím, že je nemálo těch, kteří si kladou otázku, od kdy vlastně existuje policie. A skoro všichni mají snahu její vznik klást hodně blízko k naší současnosti. Autor jinak velmi zajímavé knihy, Jaromír Slušný v práci SVĚTOVÉ DĚJINY POLICIE (Starověk) (nakladatelství Orac, Praha, s. 363) začíná svůj výklad ovšem od doby mnohem starší, od určitých fází pravěku. Policie je tedy stará jako lidstvo samo, jenomže písemné záznamy pro počátky policie vlastně nejsou a pro dobu, kdy policie již existovala, písemné prameny také bývají velmi skoupé kvůli utajovaným skutečnostem.
   V úvodu autor zmiňuje, že hlavní úkol policejních složek všech dob spočíval v každodenním potýkání se se zločinem. Už tím na sebe prozrazuje, že možná ví něco o Engelsovi i Leninovi, ale nebere jejich zjištění vážně. Knize by to prospělo po všech stránkách. Jak známo, B. Engels je autorem Původu rodiny, soukromého vlastnictví a státu. Engels ovšem vycházel z dobových poznatků amerického vědce a etnografa Lewise Henryho Morgana (1818-1881), který na základě studia života amerických indiánů vytvořil jedno z prvních vědeckých děl o životě prvobytné společnosti . A i když poznatky obou sahají mnoho desetiletí zpět, mají dosud značnou hodnotu. Počátky policie musíme klást právě sem do této doby a vědět, že úkol policie nebyla jen honba za zločinci, ale také snaha vládnoucích tříd potlačovat své odpůrce a prosazovat třídní zájmy, znamená dospět ke správným závěrům.
   Jaromír Slušný pak postupuje ve svých výkladech dál a úměrně s tím, jak se mu pod rukama rozrůstá dokladový materiál, snáší další a další poznatky o vývoji starověkých civilizací, přes známější státy, jako byly státy v Mezopotámii, Egypt, říše Chetitů atd. k méně známých, jako například civilizace státu Mitanni, Foinikie, Elam atd. až k Číně. V některých případech mu prameny poskytovaly dostatek materiálu, jako například z dějin států v prostoru mezi Eufratem a Tigridem. Pozoruhodné je z tohoto hlediska literatura, z které čerpal. Kupodivu i v české vědecké tradici jsou některá díla badatelsky dodnes hodnotná. Jako příklad bych uvedl pro Mezopotámii práce J. Klímy, zaměřené k právním dějinám této oblasti. Čtenář by sice neměl být sveden představou, že Jaromír Slušný snad předvedl badatelský výkon v oboru klínopisu, ale mohl by ocenit jeho celkový přehled a také v naší době ojedinělé využití prací současných sovětských, resp. ruských badatelů, které cituje v přehledu.
   Čtenářsky vděčné jsou i příběhy tištěné kurzívou na závěr výkladových kapitol. Demonstruje na nich právní život popisovaných států a čtenář si může na jejich základě představovat způsob činnosti právě potlačovatelských orgánů té doby.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]