První kroky do školy nás provázela moudrá rada našich babiček: UČ SE SYNU MOUDRÝM BÝTI. Většina z nás se tímto "moudrem" řídila a starší učitelé pro nás byli příkladem. Zdali se nám dokonalí a měli jsme radost, že jejich moudré rady nás připravovaly pro další život. Naučili jsem se nejen psát, číst a počítat, ale především základním postojům k životu, včetně chování. Uměli jsme pozdravit starší lidi, uvolňovali místa v autobusech, pomohli s těžkými nákupy starším ženám... Těch rad bylo mnohem více. Všechny se postupem doby mohly uplatnit, pokud jsme chtěli.
Nepřipouštěli jsme si, že budeme také stárnout. A najednou jsme začínali čekat, jestli nás ti mladí také pozdraví, pustí v autobusu sednout, a někdy nám třeba vnouče pomůže s těžkým nákupem...
Tupé pohledy a pocit, že překážíte, to bylo místo pozdravu. Nastupující generace se nahrnula do každého autobusu a s pocitem převahy mládí obsadila všechna volná místa. Mladí babičce odlehčili s nákupem pouze tak, že si vzali z tašky dvě housky a nakrájený salám, který jim nesla k večeři.
Doba je jiná. Politici mladým začínají vysvětlovat, že staří lidé jsou problémovou skupinou. Vždyť mladí musí vydělávat na jejich důchody.
A střední generace, která ještě pracuje se najednou ocitla v kolotoči podivného vzdělávání. Mladí dvacetiletí manažeři sedí za velkými stoly a posílají o generaci starší zaměstnance do kurzů a škol, kde se mají naučit koukat svým klientům do očí a odpovídat nacvičenými hesly na jejich dotěrné otázky. Učí se, jak držet telefonní sluchátko, jak sedět, jak se česat a pořád dokola s úsměvem na NIC NEODPOVÍDAT.
Je to nejdokonalejší móda nového světa, která přišla od našich nových "bratrů". Človíčku, který se nebudeš chtít podřídit, tak se boj. Na ulici totiž čeká mnoho lidí, kteří nemají práci.
Zvláštní škola, ve které se mládí snaží učit starší. A co víc, rozhodují o tom, jestli se dožijí důchodu v jejich podniku.
Nakonec jedna hrozná představa. V domově důchodců vás budou učit děti z mateřské školky, jak se drží lžíce, jak je důležité umýt si ruce a čistit zuby. Dokonce by bylo možné, že když se nebudete chtít zúčastnit dopoledního školení o zásadách slušného chování, tak nedostanete oběd a odpolední svačinu.
Škola je prostě základ života. Musíte držet krok s dobou. Možná máte smůlu, že jste se narodili do špatné doby. Pak se vaše školní docházka proklatě prodlouží. Ale i to je důležité pochopit. Jde o program celoživotního vzdělávání.
Že se nic nenaučíte?
Omyl! Na utahování šroubků u pásu v zahraniční "fabrice" to stačí. Hlavně úsměv a OČNÍ KONTAKT se svým mladým šéfem. A nezapomeňte mu popřát příjemný pobyt v Africe na lovu slonů.
Autor: Jiří Kalaš
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |