Básník a dramatik Čestmír Vidman (roč. 1921, Ing.) se dal inspirovat Nerudovými Písněmi kosmickými a vydal vlastním nákladem útlou sbírku s názvem PÍSNĚ KOSMICKÉ PO 125 LETECH (44 str.). Rozčlenil ji do pěti oddílů: Nerudův učeň, Slunce, měsíc, planety, Hvězdy a souhvězdí, Nedohledné dálky, Návrat na modrou planetu.
Podobně jako Neruda zamýšlí se Vidman nad možným zánikem naší planety. Připomeňme si jednu z Nerudových písní kosmických: »Až planety sklesnou k Slunci zpět / a mrazem se slunce rozskočí...« A tušení Vidmanovo: »Jediná vteřina vyřeší / celé naše žití / všechny dohady a meditace / o smyslu bytí... Jsme znovu zrozeni pro nekonečné / hvězdné konstelace« (s. 7).
Vidman se prohlašuje za Nerudova »stále oddaného učedníka« a první oddíl směřuje k obdivu: »Milý Jane Nerudo / den za dnem Vás obdivujem stále víc a více / s ostychem / zapalujem svíce / za Vaši novinářskou novost / i satirickou pohotovost« (s. 8).
Další oddíly tlumočí především obavu ze zániku sluneční soustavy a existence lidstva. I když si nedělá iluze o dokonalosti pozemšťanů, přece jen jim Vidman nadržuje a omlouvá jejich omyly: »Člověk každičký / má nějaké chybičky / I když miliardy let už / existuje tenhle žhavý / dokonalý svět / přece i na Slunci jsou skvrny« (s. 10).
Vidman se pouští do oblasti fantazie - zamýšlí se nad možností pozemšťanů doletět na Mars - a nad oplátkou návštěvy ze strany Marťanů.
Pokouší se také charakterizovat různá vesmírná souhvězdí (»Do škamen tě volá / vesmírná nekonečná škola«, s. 22), uvažuje nad vznikem vesmíru a Země; dává se inspirovat i Franzem Kafkou a jeho zeměměřičem K. - a v závěru se znovu vrací k Nerudovi: »Ctíme průkopníky / Verna s Nerudou / ale jsme na začátku /ekliptiky. A spíše s humorem a satirou / se přeneseme do dáli« (s. 43).
Vidmanovo básnické zamyšlení rozhodně stojí za přečtení.
Autor: Štěpán Vlašín
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)