PRAVIČÁCKÝ TISK ZTRAPŇUJE SÁM SEBE

   Jen houšť a mnohem obšírněji, chce se mi zvolat pokaždé, když se v pravičáckém tisku otírají o předpřevratovou žurnalistiku. Věřím, že nejen mně, ale i dalším pamětníkům jiných časů se tak dostává vítané příležitosti porovnat si, co se v novinách a časopisech píše nyní a co se psalo dříve. Tentokrát nechtěně zabodovali v příloze Lidových novin »Pátek« (2. 7. 2004), kde si jacísi bláhovci vzali na mušku příspěvky Dikobrazu ze sedmdesátých let. Tehdy prý satirici a karikaturisté museli plnit výhradně zadání ideologů - píší - a k disidentům či imperialistům si toho »hodně dovolovali«, zatímco jakákoli kritika socialismu byla tabu. Toto tlachání mi shodou okolností dorazilo na stůl bezprostředně po přečtení dopisu jednoho podnes velmi známého spisovatelského kolegy, stěžujícího si, že jeho příspěvky v nedávno znovu obnoveném Dikobrazu (teď už zcela obráceném naruby a bez ostnů!) přestali tisknout ihned poté, co ho jeden podlý anonym obvinil z náklonnosti ke komunistům. Jenom tak úplně málo stačilo k tomu, aby s ním přerušili veškerou spolupráci. Takto se totiž projevuje současná »nezávislost a svoboda českého tisku« v praxi: nepomažeš-li se důkladně protikomunistickými zvratky, nemáš sebemenší šanci, a to i kdybys byl autorem nejšpičkovějším!
   Novináři »Pátku« nám chtěli předvést, jak »hrubě a lživě« postupoval Dikobraz proti chartistům v roce 1977, ale nemohli se za to dočkat od čtenářů jiného než opovržlivého úšklebku. Co také dnes ještě může vyvolat fotografie Vaculíka s Kohoutem, na níž ten druhý jakýmsi přihlížejícím postavám vysvětluje: »Jen se, přátelé, pod tu chartu podepište, jinak my tady s Ludvíkem přijdeme o honoráře a o reklamu na Západě.« Ano, tak tomu bylo skutečně, vědí už dlouho občané, a i ti z nich, kteří se kdysi k nejrůznějším zprávám stavívali nevěřícně, mohou si teď svou někdejší hloupost ověřit na další ukázce, jíž je »Pátkem« přetištěný článek »Z kulisáka kulišákem«. Připomíná se v něm Havlův původ, kolaborantství části jeho rodiny, Havlova touha po navrácení Lucerny a Barrandova a končí větou: »Náhončímu podpisů pod chartu 77 Václavu Havlovi nikdy nešlo o morálku, a ani o lidská práva. Šlo mu jen o majetek.« Připojená karikatura potom představuje Havla coby nafukovacího panáka, přihušťovaného z Mnichova, Vídně, Paříže a z Říma klerikalismem, revanšismem, mysticismem atd. Jediné, co může dát této figuře splasknout, je na obrázku přikreslený napínáček s nápisem »realita«. A té přece patnáct let po převratu začínáme opět hledět v tvář: proto byla tato dávná dikobrazí satira nejenom pravdivá, ale i prorocká!

Autor: Daniel Strož


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)