Fotograf a člen Unie českých spisovatelů František Dostál se přiznává: »Já svůj čas prochodil po různobarevných mozaikách chodníků, kterých má Praha ze všech měst nejvíc...« A tak se mu chodníky a ulice Prahy proměnily v největší jeviště světa. Na tom jevišti se pohyboval a pohybuje s fotografickým aparátem v ruce. Je autorem několika tisíc snímků. Na 130 z nich zahrnul František Dostál do jedné ze svých publikací, TOTO MĚSTO JE K PRONAJMUTÍ. (Nakladatelství OSTROV, Praha, 2003, 144 str., váz. 297 Kč).
»Vždyť Praha není jen městem svátečním, ale také místem, kde dosud žijí i obyčejní lidé,« napsal autor uvedené knihy v jednom ze svých fejetonů, které vhodně doplňují soubor jeho fotografických pohledů. Ty pohledy jsou velmi pestré. Jsou na nich podoby počmáraných zdí, lidé na chodnících v nejrůznějších životních situacích, záběry z plováren, auta na perifériích, sochy. Sochy lidí i zvířat, děti plné údivu, svatebčané přecházející křižovatku u Národního divadla... A vidíme průčelí různých domů, tajemství pavlačí, nápisy na plotech - a jinde se fotograf Josef Sudek dívá zamyšleně kamsi z okraje chodníku...
Každý z těch záběrů o něčem vypovídá, má vnitřní dynamiku a děj, je nejen svědectvím o životě města, ale i o tom, jak si i město samo přizpůsobuje člověka ke svému ego. Dostálovy snímky - to je věčný, nikde nezačínající a nikde nekončící film. Je plný sugesce a vnímavé reality, humoru i smutku, samozřejmosti i výjimečnosti. Aktéři snímků jsou lidé prostí a nepatetičtí. Dostál zachytil na jednotlivých fotografiích věrně náladu okamžiku a přesvědčivě ji zakonzervoval, aby nemohla uprchnout, stala se věčným svědectvím naší doby.
Stejný je i rukopis Dostála literáta. Glosuje slovy lidi ve městě - a Prahu v lidech. Povzdechne si například, že do kavárny Demínky již nechodí Jaroslav Hašek se svými kumpány, zamýšlí se vtipně nad věčným přejmenováváním ulic, vzpomíná na staré pražské lokály - U Šmelhauzů, Srdíčko či 5 P i na jejich návštěvníky, převážně z řad pražské galerky.
Snímky i texty Dostálovy knihy spolu velmi organicky korespondují. Vytvářejí optimální jednotu a zcela konkrétní dvojjedinou podobu světa, v němž se autor tak bezpečně pohybuje a přirozeně tvoří. Dostálovy snímky a texty jsou vlastně jeho nechronologickou autobiografií, montáží nejvšednějších i nejbizarnějších pohledů do tváře velkoměsta. Pro Dostála je svět, viděný jeho fotoaparátem, samozřejmě velmi různorodý. Ta různorodost má - jako vše v našem životě - velmi mnoho rozličných podob. Ale nejpřesvědčivější krédo Dostálova uměleckého úspěchu potvrzuje opět svědectví jeho vlastních slov: »Události, i ty malé, se mají prožít.« A právě hluboký prožitek autora a jeho osobité fotografické i literární vidění skutečnosti rámují vše do sugestivního obrazu, který nám má tolik co říci. A tak nás vlastně František Dostál ve své knížce pražských nostalgických causerií přesvědčuje, že vlastně žádné malé a bezvýznamné události nejsou...
Autor: Karel Aksamit
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |