Bibliografka a historička divadla, Milena Cesnaková-Michalcová již v r. 1983 vydala na Slovensku knihu Slávne osobnosti divadla. Nyní vydala tuto práci poněkud pozměněnou a doplněnou pod názvem SLAVNÉ OSOBNOSTI DIVADLA v češtině (nakladatelství Brána, s. 287). Vývoj divadla pojala nejdříve souhrnně, což je popsáno v kapitolách o řeckém, římském, středověkém, humanistickém a renesančním divadle, v pojednání o comedii dell'arte, o měšťanském, romantickém divadle a nakonec i o moderním divadle. Čtenář se možná pozastaví nad jistým zúženým záběrem, zaměřeným pouze na evropské poměry, vždyť přece existovalo i divadlo indické, čínské, japonské, atd., což spisovatelka vysvětlila tím, že je našemu čtenáři přece jen bližší divadlo evropské. Tam kde bylo možno zařazovat heslo o osobnostech, zařadila je, což začíná již v řeckém divadle, tato tendence však sílí směrem k dnešku. Čtenář by mohl mít jisté výhrady k výběru osobností ze střední a východní Evropy, každá z uvedených však vskutku přinesla něco nového, čím obohatila divadelní projev a divadelní život. Za nejzajímavější pokládám profil sovětského herce a režiséra Jevgenije Bagrationoviče Vachtangova, otištěný na s. 127: »Připomeňte obecenstvu na vrcholu dramatického děje ještě jednou, že je to hra a nikoli skutečnost, že to nemají brát příliš vážně, protože divadlo není život«.
Z mnoha hesel knihy je jejich podstatná část věnovaná také českému a slovenskému divadlu. Často se ovšem stávalo, že tyto obě oblasti nebylo možné striktně oddělit, protože mnoho českých herců žilo na Slovensku a ovlivňovalo zde slovenský divadelní projev a zase naopak. Jako příklad bychom tu mohli zvolit život a dílo Josefa Budského (s. 256), pražského rodáka, působícího od r. 1934 v Bratislavě. Těžiště jeho režijní tvorby spočívá v práci s díly Shakespeara, Čechova a Gorkého, ale zároveň s díly současných dramatiků. Budského umělecká práce měla velký ohlas i v zahraničí.
Autorka napsala knihu popularizační. Její velké časové rozpětí - od antiky po dnešek - umožňuje přece jen širší orientaci v dramatickém projevu dob a staletí. Vycházela ze zájmu čtenáře již poučeného, přesto však pokládala za potřebné na závěr zařadit slovníček základních termínů. Zde bychom mohli vznést oprávněné námitky proti výkladu běžně užívaných pojmů, které nadto v zestručněné podobě vedou až k zjednodušení. Jako příklady uvádím třeba termíny činohra, debut, gesto, chór, kabaret aj.
Autor: Josef Bílek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |