V roce 1964, před maturitou, jsme na dalekém jihočeském venkově - ve staroslavném Písku, ve školní lavici listovali podivuhodnými, na výšku postavenými sešity dosud neznámého časopisu. Zatímco z kamenných oficiálních tiskovin, v předminulém století by se řeklo parnasistických, na nás potměšile shlíželi nedostižní koryfejové, Ludvík Hess zval na své papírové vinice básníky bez rozdílu ras a vyznání, hlavně však věku. Takový burčák rychle opájel. Nezletilé dekadenty ozdobené neřestmi jak černoch kroužkem v nose i vyvolené adepty (každý byl tenkrát vyvolený) královského umění, Ratkiny s nefalšovaně svinskýma očima i nažehlené chlapečky omámené vysněnými poryvy stříbrných větrů.
Ihned po příjezdu do Prahy na studia jak jen možno odlehlá poezii (Vysoká škola ekonomická), trýzněn steskem po Písku jsem se, neznaje topografii města, vydal do Krejčího ulice, abych vyhledal dům číslo 4, Parnas, Olymp, Čomolungu. Místo vchodu do podsvětí jsem narazil na muže s příhodným jménem Kladivo, který mi barvitě sdělil, že divočáci byli již vystrnaděni, neboť vnesli do domu neklid.
Upnul jsem své naděje ke Karlínu, kde jsem na náměstí v Domě pionýrů a mládeže konečně narazil na vysněný pramen. Petr Cincibuch prý někde napsal, že jsem se napoprvé objevil v bílých dírkovaných botách. Takové boty jsem měl, avšak žluté, takže mohl mít částečně pravdu.
První den a již jsem byl vyznamenám poctou nejvyšší! Vešel jsem totiž do redakce právě v okamžiku, kdy se expedovalo nové číslo. Bez cavyků a ceremoniálů jsem s budoucími druhy částečně tlačil, částečně táhl redakční káru, na niž se vešel celý náklad, na nedalekou poštu. Čerstvé verše se rozletěly do světa i mou zásluhou! Ten pocit byl k nezaplacení a musím říci, že jsem zažil něco podobného, leda když jsem si šel do tiskárny vyzvednout dva exempláře své první knihy.
Pak se redakce přestěhovala do Jirchářů, ale to už jsme všichni byli spíše matadoři s protektorskými vztahy k nováčkům, kteří teprve vyráželi do Prahy k zasvěcení prvního stupně.
Literární časopis Divoké víno začal vycházet před 40 lety
Autor: Karel Sýs
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |