Pražské nakladatelství Kvarta se ujalo vydávání spisů prozaika a dramatika Františka Langra (1888-1965). Jako druhý díl vyšly LEGIONÁŘSKÉ PRÓZY (2003, 492 str.), mající dvě části. První, nazvaná Železný vlk, vyšla poprvé r. 1920 - ve spisech vychází už poosmé. Druhý díl nese název Z času legií, obsahuje povídky a novinářské příspěvky a vychází knižně poprvé. Edici pečlivě připravily a vysvětlivkami doplnily Marie Havránková, Jana Papcunová a Jarmila Víšková.
Langer byl zajat na východní frontě v roce 1916, o rok později vstoupil do čs. legií a působil v nich jako vojenský lékař. Do vlasti se vrátil (přes Vladivostok a Japonsko) až v únoru 1920.
Sedmero povídek Železného vlka zachycuje drsné až kruté situace a osudy našich legionářů; zvláště úvodní povídka Smrt v píscích, která sleduje marný boj s nákazou cholery.
Oddíl Publicistika, který zabírá většinu svazku, přináší fejetony, povídky, sloupky. Vycházely většinou v kyjevském Československém deníku a v týdeníku Čechoslovák, po návratu do vlasti se pak vracel Langer k válečným zážitkům v Lidových novinách, Národním osvobození, Moravsko-slezském deníku aj. Najdeme tu vzpomínky na plukovníka Josefa Švece, na generála Jana Syrového, ale také na to, jak v prvním pluku vzniklo divadlo a jak v Irkutsku hráli Jiráskovu Lucernu. A také na to, jak se mezi legionáři rozšířilo tvrzení, že v boji zahynul Jaroslav Hašek - a jak se s ním Langer po návratu do Prahy šťastně setkal v Unionce.
V roce 1926, když se vyostřila politické situace v naší republice, otiskl Langer v Národním osvobození výzvu Spisovatelům a legionářům, v níž vyzývá k obraně Masaryka a Beneše. Ve slovech určených legionářům se vyjádřil otevřeně: »Prošli jste zkušeností krve a ohně, a to vás učinilo o padesát let moudřejšími než velkou část národa, která by potřebovala na cestě z otroctví k svobodě bloudit půl století na poušti« (s. 361). Langrovy povídky a stati neztratily aktuálnost ani po řadě let.
Autor: Štěpán Vlašín
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |