Dneska píšu enem koresponďák, za chvílu je tu zas dyšť a střešně sú eště na stromech, ale napsat musím. Jak nám v tej televizi srolovali Padák. Zasej nám vzali jednu dobrú zábavu. Zírali zme dycky, jak sa tam ta děvčica z Brna vrtěla jak čamrda, jak sa vysmívala každému, ale jak sa naráz často zarazila a z role čachtickej paní vypadla, dyž jí kdo řekl, co nečekala a neměla to na tej svej obrazovce. Určitě se jej ulevilo, že je tomu konec, a přichystala si na rozlúčku cosik extrovního: Byla sem najslabší a mám padáka. Ale eště než to vítězoslavně vyslovila, řekla dvakrát Molin rúž. Dyby jednou, přeřekla sa. To sa stane. Ale dvakrát? To mi nejde na rozum, takovú vědmu tam hraje, a neví, co aj u nás zná každý, šak zme tam byli s jézédé na zájezdě, že sa to vysloví mulén rúž. Jako ten pěkný chalan od pařížskej policie Mulén, co sa projížďal v televizi na motocykle skoro tak zostra jak kdysi náš závodník Ščastný. Ale mohli jej to napsat, jak sa to vysloví, a ne nechat ju, aby sa tam zmáchala, vyrazit ju jak najslabší, a tak jej na poslední moment zkazit odchod středem. Udělali to schválně. Nech to každý vidí, jak to v tom jejich světě chodí! Anebo to tam neznal nikdo?
Autor: Renata Slováčková
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |