VLADIMÍR BRANDEJS
Letní přísliby
Sbíráme bílé letní hřiby.
Houštiny jsou milosrdné.
Vůní les nám slíbí
zlato lišek na prahu příštího dne.
Slunce je bohaté,
rozdává i chudým.
Do trav a mechu když usednem,
z chvíle nezbývá na střechýl nudy.
Život
Otevřít oči,
zavřít je...
Vypít jed
krásy, něhy,
v očích nést
zelené oázy i věčné sněhy.
Zlá nálada
Jak poslední ovoce
vlídná slova opadala.
A k drsné
řeči chybí
snad v hrdle
jen kost z ryby.
Mezi ozvěnou a hlasem
ochraptělá skála.
K podzimu
Znovu je zamlženo.
Ženou se
krajinou neslyšně zvířata -
nozdry s bílou pěnou.
Nevoní pelyněk,
ani máta.
Na kdekom uvízla
plíseň bláta.
Pouhé vydechnutí
Byl jsem, méně budu.
Kolik ale oáz, pouští
bez přeludů
dá mi ještě svět,
jenž neodpouští?
Komu
Při každém ohlédnutí
jsou za mnou i mrtví -
mí dávní blízcí, v hlíně zutí.
Mé kroky slábnou.
Vzdaluji se, jdu znovu k nim?
Komu z nich se vypovím
a svou duši,
srdce dosud živé
ani slovem nezradím?
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |