OLDŘICH RAFAJ
Co neseš
Ledový den se v modři koupá,
praští až z nozder tryská dech.
Páteří stéká po zádech
vteřina tepla vlnka skoupá.
Krajina tone v chumlu vánic,
nevyšel ven bys ani za nic,
i řeka mlčí, neslyšíš?
Oblaka mlčky vrší sníh.
obrazy pro poezii
tkví na pahorcích vzdálených.
Kde je dnes slunce? Kde je jih?
Buď sbohem, sněžná krajino,
pojď do hospůdky na víno,
jak rád mám teplo dlaní tvých!
Na jaro musíš ještě počkat.
Jak jiskry září tvoje očka,
Když spěcháš za mnou s tváří pih.
To husté ticho. Zpovědní,
snáší se k večeru v ty dni,
a hustě padá nový sníh.
Vločkami noc nás přikrývá,
podej mi ruku, vždyť jsi má,
v srdci mi neseš jas a jih,
polibky sluncí vzdálených.
Jeden k druhému
Na břehu Odry stojím, svěží řeka
do dubna nedočkavě vtéká,
dychtivá zvědět, co ji cestou čeká,
co všecko uvidí a na co už se těší.
Na stezce pod vrbami lidé pěší
si jako ona věčně povídají,
v dlani dlaň, v objetí,
svou jarní radost mají
z obzorů prostřených do modra před nimi.
Barvami radostnými, pestrými
rozkvetlo na stráních vše,
co má jarně kvést.
Je kvítek pro štěstí,
je kvítek pro bolest,
mnoho jich rozvine ke slunci krásný sen.
Tobě i mně je jarně podoben.
To jeden k druhému se s pozdravením blíží,
květinou, ani slovem neublíží,
obklopen důvěrou je v bděním svém.
K úrodným časům, Odro, proudit spěš,
na břehu dál tě trpělivě čekám.
Vyřiď své nové jaro též
lesům a polím, obloze a řekám.
Džber vody živé
Co děvče v hvězdné noci vysní!
Motýl jí slétá do dlaní.
Ustrnu s krásou jejích písní.
Kolik ji čeká zklamání...?
Jen žijte radostní a dobří,
nenechte hlínu v srdci růst.
Ne malí. Buďte v duši obři.
Kéž vůně roste z vašich úst.
Tak nekonečně hebký večer.
prostírá nad hlavami šál
stesku, s nímž lán světa jsem přešel
a přec se štěstí nedočkal.
Pod deštěm městečko se skrývá,
a v řece vlnka střelhbitá
blesky se míhá oslnivá,
modro chrp prší ze žita.
Žeň léta sváží naložený
žebřiňák, stažen pavézou.
Vidlemi podpírají ženy
v šátcích tu fůru. Krásné jsou.
Děti džber nesou vody živé.
Slunce, vstaň do rána a zpívej
nad kopci, lesy, řekami.
Obzore, úrody plný, zni mi,
stín stromu prostři nad námi
kořeny v zemi oživlými.
Žít štěstí je.
Žít, bože můj.
Děvčátko s písní, pamatuj.
LADISLAV VESELÝ
Študácká
Já
býval člověk od lopaty.
Přesto
osoba má na politiku se dala taky.
Teď je ze mne doktor práv,
rozum můžu rozdávat.
Poslanecká
České politické hrátky,
to jsou naše svátky.
Hlavně
nezpřetrhat politickou nit.
Občan
nechť má holou řiť.
Volební
Měl jsem dobrý postík.
Na něm
nemusel se hýbat žádný prstík.
Pak vám přišly volby.
Třikrát běda!!!
Vzaly dobrý postík,
co jen budu dělat?
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |