Pokud chcete spatřit nejhrůznější, katastrofický a děsivý obraz českého zlatokopecky vydrancovaného pohraničí, v samé blízkosti hlavního města, jaký se vytvořil za posledních necelých patnáct let, vyjeďte si nebo si vyšlápněte kousek za Prahu, na Slánsko, do Zlonice. Zde se učil řezníkem génius české a světové hudby Antonín Dvořák. Od roku 1954 je zde jeho památník.
Zlonice byly někdejším panstvím rodu Kinských, v letech 1862-1934 zde byl v provozu cukrovar, nadlouho se tu usídlila - až do roku 1990 - kožedělná a nábytkářská výroba. Působil zde Agrochemický podnik okresu Kladno (ještě existuje jako a.s.), velkovýrobna Spojeného družstevního podniku pro výrobu vajec a prasat. Městečko si zde vybudovalo obchodní středisko Hrádek k poctě 125 let družstevní tradice v roce 1986.
Po roce 1990 byl v tomto malebném městečku s více než tisíci produktivními obyvateli zlikvidován téměř veškerý do té doby existující převážně lehký průmysl, který poskytoval zaměstnání a obživu stovkám lidí, zejména mládeži a ženám. Dnes jsou zde k shlédnutí rozsáhlé ruiny továrních objektů, průmyslových hal, ale i rozpadlé a rozkradené domky, nakupené smrduté divoké skládky odpadků. Mnohé ze zničených objektů byly postaveny ještě v osmdesátých letech, jiné mají staletou tradici. Dnes jsou tu jenom vytrhané okenní otvory, vchody bez dveří, zlikvidované střechy, zbořené ploty, zdevastované okolí s rozbořenými zdmi a s rozbitou vytrhanou dlažbou, prostředí připomínající vybombardované německé Drážďany z roku 1945 nebo bombové nálety na Jugoslávii, trosky Kábulu či Bagdádu z doby nejnovější. Rozkradeno bylo téměř všechno, co ještě včera sloužilo lidem.
Krást se nepřestalo, teď zrovna se krade zbylé torzo velkého polistopadového náletu či velkého třesku, krade se všechno co je ze železa, poklopy z kanálů, ze sloupů elektrického osvětlení, železná vrata i železné sloupky.
Kdyby sem dnes přijel kterýkoliv komisař Evropské unie, muselo by se naše členství v této společnosti okamžitě zrušit nebo zastavit. Nezaměstnanost ve Zlonici prý dosahuje plných 100 %, v místním potravinářském obchodě je k dostání jenom to nejlevnější a nejméně kvalitní zboží.
Přijel jsem ze Zlonice do Prahy nikoliv sám, ale se zahraničními hosty z několika zemí Evropy. Všichni jsme byli šokováni a otřeseni, kde jsme se ocitli. "To není možné. To jsou nové Pompeje. To všechno tu zničili komunisté?" ptali se a nevěřili našemu svědectví.
Ještě téhož večera jsem shlédl televizní Kotel. Paměť mne neklamala, když jsem ve vařící koridě pokleslého programu TV NOVA naslouchal slovům místopředsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska: "Nikdo není v této zemi na tom tak, že by musel krást! Dvě třetiny obyvatel České republiky sice nedosahují průměrného platu, ale ani to nikoho nemůže přivádět ke ztrátě víry v lepší budoucnost. Proč si myslíte, že se zhroutil komunistický režim?" Usměvavý, rozesmátý a dobře živený i oblékaný politik si odpověděl na svou otázku sám:
"Stalo se tak proto, že socialismus projedl sám sebe!" Na hlas lidu v Kotli, že se lidem včera žilo lépe než dneska, reagoval ještě větším, avšak bolestně jízlivým a ironickým posměchem.
Mne ale v tu chvíli mnohem více zajímalo, kdo nikoliv včera, ale teď sežral, rozkradl, tedy slušněji řečeno projedl, zcizil, občanům Zlonice celou jejich obec a nám všem dohromady celou republiku?
Tomu nenajedenému jedlíkovi (neomalenému zloději) k tomu teď stačilo necelých patnáct let.
Patřil a patří k nim i Miroslav Kalousek. Pevně stojí v jedné řadě s těmi, kdo ani v nejmenším nedbají dávné moudrosti: "Žerte, ale nemlaskejte! " či "Nebát se a nekrást!"
Kdyby tomu bylo jinak, určitě by Miroslav Kalousek nejenom v Kotli hrobově mlčel jako ryba!
Zatímco my ostatní bychom se měli strašně stydět, koho nám to jiní vybrali do čela, dokonce prý z křesťanské lásky k bližnímu.
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |