REALISTICKÁ POEZIE REDIVIVUS?

   Básnická sbírka Pavla Jiráska (1963 v Boskovicích, v současnosti dramaturg a scenárista ČT) nese název DOBA POPOVÁ (Brno, Větrné mlýny 2003) a představuje typ poezie-konfese, polemiky, úvahy, antiiluzivního "gesta". Jak píše v programové básni nazvané trochu sartrovsky Slova: "Zajímala mne / myšlenka surová / jak vyhřezlá střeva". Knížka šokuje už přebalem tvořeným z reklamní tiskoviny jakéhosi supermarketu - z rodu Bauhausů či Baumaxů - garantujícího "nejnižší cenu" za "vzduchosuché" střešní latě nebo za "kamna s integrovanou regulací" (reklamou jsme den co den zaplavováni podobně jako propagandou), s popartovými ilustracemi (zdůrazňujícími banalitu tržního "ráje") a textem básní tištěných na hráškově zeleném podkladu. Tato poezie často nedává najevo odstup či radikální distanci mezi autorským a básnickým (lyrickým) subjektem: slova básní tu chtějí být epickým či dramatickým diskursem ve smyslu racionálně zdůvodněného stanoviska k něčemu či spíše znepokojivou otázkou, znejisťující domnělou pravdu, problematizující, polemizující. Věty básnického textu ovšem nelze interpretovat bez přihlédnutí třeba k jazykové hře, /sebe/stylizaci, nadsázce atp., tedy chytat básníka za slovo a mustrovat ho, jak to kdysi činil V. Macura ve svém "boji" s literární levici, přesto právě tato poezie rezonuje s potřebami intelektuálního čtenáře. Toho netřeba poučovat a duchovně utěšovat, nabízet mu menu z metaforických pokrmů (třeba virtuálních a virtuózně připravených) a z ozvláštněného " procesí výrazů", nebo jej nutit, aby v popisech banalit a vulgarit hledal skrytý a jistojistě hluboký smysl, hru narážek... Takže i kritik může vstoupit do rozhovoru s básníkem:
   Celá sbírka Jiráskova je ucelený názor na sociální realitu, v níž žije/me/, na dobu restaurace, reflektovanou básníkem jako "doba popová" či "postmoderní" a "mediální" - a pro někoho půvabně, pro jiného fádně a pro mnohé nebezpečně úpadková. Jde z ní strach, pokud ji alespoň nepojmenujeme. Deziluze z polistopadového vývoje od ideálů demokracie k fakticitě univerzální prodejnosti - včetně oné Demokracie, představené jako děvka se zvednutou sukní - toť deziluze z reality, která na básníky zvysoka kašle. Mám dojem, že vinit z toho "domýšlivý národ" (jak Jirásek činí v básni-stanovisku Biedermeier) je žel jedním z negativ naší národní povahy - projev sebepohrdání, nahrazující tvořivou sebekritiku i schopnost ocenit vlastní přednosti. Jiráskova sbírka je však přes jistou intelektuálskou nakvašenost gellnerovsky drsnou a macharovsky přesnou sondou do našeho světa, slovem výrazným a peprným, znakem, jenž jednoduchými uměleckými prostředky směřuje k pojmenování životní zkušenosti a pocitů, které sdílíme zhruba všichni vržení do této doby a zalykající se v jejím víru. Ale jakkoli není schopen tak pronikavé reflexe, jako kdysi Karel Sýs v poémě Píšu báseň zatímco za oknem padá muž nebo Jaromír Pelc ve sbírce Muž s temným pozadím, musí kritik ocenit především autorovu schopnost pojmenovat hrozivou, byť do hávu humanity, funkčnosti či nové racionality oděnou skutečnost, snímat její mediální otisky s provokující ironií, přitom nezabřednout do absurdizování a havlovského jáství. "Jsem muž bez vlastností", píše po musilovsku o nové Kakánii zvané "Česko" (Tschechei), monarchii bez monarchy a demokracii bez démosu. Autor se sice stylizuje do obrazu "prostituta imagologie", ale v podtextu i přímo lze číst hrůzu z imaginární existence (oprávněně se ptá, zda vůbec existuje "jiná realita"). Existence-neexistence... V poezii tu ožívají - místy v karikované podobě - intelektuální fráze o ambivalentnosti světa, postmoderní moderně, virtuální realitě, svobodě volby atp. Mediální svět sám o sobě sugestivní, zdánlivě zcela transparentní. Běda tomu, kdo podlehne! V kleci se sibiřským tygrem posloucháme nářek nad největším predátorem všech dob, tedy člověkem; hrůza ze "zpupnosti" člověka je jedním z leitmotivů celé sbírky.
   Jakkoli má sbírka obsah konfesijní a "diskursivní", je psána volným veršem, má výrazně epický základ, střídmě využívá i rétorických a dramatických prvků; jednotlivé básně přitom uzavírá výrazná pointa. Konfesijnost zde není dána postupem, ale obsahem knihy, na níž je nutné ocenit i grafickou úpravu a již připomínané popartové ilustrace (P. Babáka a V. Matouška).
   Nevím, zda se Dobou popovou zrodil nový J. S. Machar nebo J. Kainar, ale vím jistě, že Pavel Jirásek je talentovaný básník samostatně myslící a bez klecí v hlavě.

Autor: Alexej Mikulášek


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)