Znám mnoho ismů a stále jich přibývá. Do současnosti by se víc hodil terorismus, rasismus anebo bushismus. Ale náš klientelismus také. Vznikl masivně zákonem č. 48 Sb. z roku 1997 o veřejném zdravotním pojištění (a změně a doplnění některých souvisejících zákonů), neboť jsme se rázem stali klienty neboli zákazníky, jež si mohou sjednávat služby v komplexu našeho i zahraničního zdravotnictví u třiceti vzniklých zdravotních pojišťoven, samozřejmě spolu s četnými příslušníky jiných států, neboť klienty se stávají osoby s trvalým pobytem v Čechách, na Moravě a Slezsku. Výjimky lze hledat ve sbírce zákonů a v seznamu měnlivého počtu zdravotních pojišťoven, kterých je kromě Všeobecné dnes ještě devět (www.VZP.CZ) a deset akciových společností nebo peněžních ústavů není na naši zemičku (menší než Peking) zanedbatelný počet. Ale všecko je o penězích, jak neustále opakují naši politici, politologové a futurologové a jak se pokusíme i doložit v předložené rozvaze.
Ovšem pořádný ismus není bez historie. Pokud dříve klientelismus nebyl evidován, existoval už klient: římský klient byl chráněncem patricia. Samozřejmě chráněnec musel vykázat žádoucí kvality na patřičné úrovni, což bylo a je každému jasné. Šlo o osobu - zchudlého rolníka nebo propuštěného otroka bydlícího v Římě - která měla dlouhodobou právní i hospodářskou podporu u majetných a vlivných představitelů moci, jimž poskytovala různé služby, jak byly nasmlouvány, což platí (tedy nasmlouvávání, handrkování s nezbytným pozitivním ziskem pro patricia i pojišťovnu) do současnosti. Tělesnou ochranu. Tělesné požitky. Duševní požitky, živé knihy. Likvidaci exkrementů. Ohřev postele atd. atd. Z toho plyne, že Říman jako právní obor je skutečně vysoce aktuální a potřebný. A neznalost neomlouvá!
Ve středověku se stal klient chráněncem politickým a hlavně církevním. Klientela tedy představuje celek chráněnců, historicky se formující sociální instituci či občanskou podtřídu, která na rozdíl od ostatních (početných, postupně méně početných až výjimečných) požívá ochrany mocných patriciů, velemocných papežských legátů, případně zdravotních pojišťoven. Klient jako zákazník právníků nebo lékařů a dalších institucí je už současnost, integrovaná v klientelismu. A tak jsme u základního hesla, předaného evropskému a zvláště českému lidu představitelem Světové banky (červenec 2004): "Chceš plavat (mezi přečetnými nástrahami života a pod.), chceš přežít, tak plať!"
Tyto naznačené proměny ve formaci společnosti a její mikrostruktury souvisí s kulturní a hodnotovou přestavbou, čímž se nám otvírají dvířka k pochopení nových televizních pořadů, jako Superstar nebo Reality show, které příkladně psycholožka Adéla Kroupová označuje za zhuštěnou verzi amerického snu: z prostého člověka se stane hvězda! Divák o tom rozhoduje (spravedlivě a pomocí nejnovější techniky)! Nu a ruku v ruce tu je noticka bývalého poradce Ronalda Reagana, pana Norberta Auerbacha: "Nejlíp by Čížci zvolili do evropského parlamentu Železného a Koženého, to by byl duet (!), ale nejpřesněji by je reprezentovala Dolly Buster, ať se svět diví, jakou tělesnou a duševní nádheru ti Čížci chovají."
Jistý náznak o komplexnosti klientelismu tu zazněl, ale zdaleka nezamířil ke všem kořenům, které prorostly polabskou nížinu i podhůří až na úrodnou Hanou, podobně jako většinu politického úhoru, jejž začíná rekultivovat Stanislav Gross. Z historického aspektu je třeba zdůraznit a podtrhnout význam římských zvyklostí, neb nesou s sebou podtext, který klienta víže k pánovi (patronus), ale i naopak, velmi, velmi pevnými pouty.
Přes mnohá staletí, umrtvení latiny a zrod italštiny se rovněž začala vyvíjet mafie taliánského rodu, včetně patrona čili "padrone", který je vlastník (hospodář, statkář, hostinský, rentiér, barman atp.), tedy kmotr a hlavní kmotr je potom "capo di tutti capi", nad něhož není a který zcela výlučně rozhoduje i o životě a smrti všech svých klientů! Usnesení, vypracovaná mafiemi, jsou svatá, nedotknutelná a pečetěná krví. Je zbytečné uvádět příklady o pevnosti zmíněných smluv, stejně jako o mapování duševního zdraví na naší planetě (Světová zdravotnická organizace), případně o duševním zdraví některých vedoucích partajních klanů, jak jsme byli svědky v posledních krátkých letech. A snad se diví jen málokdo, když si přečte rozhovor p. Miloše Zemana pro LN (4. 7.), který je nadepsán: "ČSSD má nyní v čele mafiána Grosse ... a už ji nikdo nezachrání." Jsou samozřejmě snahy připsat tyto racionální dedukce i jeho bonmoty na vrub becherovky, což však beze zbytku konzumuje jen malá část zmíněného klanu.
Klientelický systém se začal formovat i v předlistopadové KSČ. Jde o systém korupční, který je schopen zdevastovat jakoukoli politickou strukturu v jednotlivém státě i celosvětově. Za poslední desetiletí klientelismus významně zesílil, upevnil své metody a infiltroval nejen politiku, ale i četné dříve "odolné" systémy společenské. Narůstá podíl osob (viz římské právo) které za patřičné služby jsou dosazovány do "volených orgánů". Podle předem potvrzených úmluv jsou potom do nejvyšších postů, nejlépe honorovaných a nejvlivnějších, postrkováni kapové a tak se klientelismus upevňuje, vzájemně propojuje a roste. V boji o koryta (politická a mocenská) rozhodují mafiáni a vzniká "neproniknutelná oligarchie stranických a společenských špiček". Občan - prostý, neprivilegovaný, v uvedeném systému nezapojený, nezkorumpovaný, bez stranické příslušnosti, byť sebeschopnější a sebevzdělanější je nula. Kanonenfutr.
Ve skutečné demokracii musí být klientelismus cizorodým živlem, respektive v systému s převládajícím klientelismem, jako dnes v české společnosti, nemůže existovat skutečná demokracie, leda soubor fabrikovaných proklamací donekonečna opakovaných. Tolerance a solidarita se převtělily do členské základny izolovaných mafiánských klanů, zdraví se mezi sebou a uctivě svého padrone, jinak však roste hulvátství a nevraživost až krutost a tyto sbírají své praménky v domácím prostředí a ve školách, ať jsou ještě státní nebo církevní nebo soukromé. klientelismus se svými příklady vrývá po nepopsaných pamětí dětí a dospívající mládeže a tak vytváříme (mimo drogy a mimo porno dětí) "kulturní" obrázek, který popisuje vztah arogantního šestnáctiletého studenta Richarda a nenáviděné šprtky Renaty ve věku 15 let. Není vyloučeno, že jde právě o lyceum, kam posílá svou Aničku i paní ministryně Buzková.
Rozhovor přes "tý-mobajl" a SMS:
Richard: "Něco ti povím, ty pipino, myslíš, žes sežrala Šalamounovo hovno, že jsi nejchytřejší. Koukni se ale do zrcadla! Seš hnusná, slizká šprtka. Hnusná jako prdel."
Renata: "To jsou pipiny".
(po pauze) "Halo, tady prdel-ka".
Richard: "Sorry, hmhm, nějak mi to ujelo. Rád bych se s tebou udělal."
Renata: "Udělej se sám, tvrďáku!" (Vypne mobil)
Spolužák Vašek chlácholí Richarda: "Do zejtra to vydržíš, pak se na ni vysereš. Je to hnusná prdel."
Takže jsme šířeji vykreslili náš klientelismus, aby byl všem snáze pochopitelný a "kulturní" vložka znovu doložila, že bych se bál být svým vnukem. Možná, že bychom se trochu ochránili osvědčeným čínským rituálem se psy ze slámy. Nejprve se všem dostane nejvyšších poct a potom jsou (psi slamáčci) smeteni a rozdupáni. Tedy na důkaz, že bohové a na jejich úroveň dosazení lidé mohou s ostatními, kterým lze říkat klienti či podruzi, zacházet jako se slaměnými psy. Při mé příslovečné smůle by si mne ovšem mohli se psem snadno splést. V současnosti se prý expremiér Špidla slamáčkem skutečně stal. A mimo jiné, představte si, kolik vlezlo slámy do tolika velkých bratrů, kteří byli poté (po devadesátém roku minulého století) rozdupáni.
Svět od Velké francouzské revoluce uskutečnil jen moc málo ze svých oprávněných velkých předsevzetí: rovnost, volnost, bratrství a především nastolení rozumu (člověk musí jinak a věcně myslet) i globalizace solidarity. Není reálný optimismus, neboť svět se ocitl před vážnou hrozbou sebezničení. Jeho možnosti vývoje jsou omezeny (limits to growth), což pravdivě shrnuli Zelení. Ovšem upevňování klientelismu je rozvojem plánovaných destrukcí společnosti, politických systémů a povede k dalším propadům, tunelům, škodám a konečnému zániku dřív než se mohlo předpokládat.
Vždyť lidská existence na Zemi je v podstatě tak křehká, tak zranitelná. Tyto otázky však mafiány na celém světě nezajímají, neboť se topí v psychóze dobývání moci a kumulace mamonu.
Autor: Alois Tybrych
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |