Není v tom žádná hierarchie, jeden není lepší než druhý, nejsou to ani dvě fáze tvůrčího vývoje. Jsou to dva typy, které se zdají protiklad sám, a přece jen jsou to jen dvě specifická skupenství oněch zázračných buněk, které tvoří z člověka básníka; málokdy jsou to typy tak vyhraněné jako Jacques Prévert a Stanislav K. Neumann, které právě vedle sebe postavila možná vůbec ne náhoda, když jako čtvrtý svazek nové řady edice Báseň pro tebe (vydávané nyní pražským nakladatelstvím Prospektrum) vyšel výbor z Prévertových básní NADOSMRTI DÍTĚTEM a jako svazek pátý výbor z Neumannovy lyriky NĚHA Z HLUBIN. Oba svazky uspořádal a svými esejistickými dovětky opatřil Karel Sýs, který také Préverta přeložil. Oba výbory jsou ilustrovány fotografiemi, ten překladový pozoruhodnými pařížskými snímky Františka Dostála, neumannovský dramatickými šerosvity figurálními, městsky krajinnými a lhotákovským zátiším Kamila Lhotáka ml.; a tu i tam jsou schody: jednou vzhůru, podruhé dolů. Ne, nemyslím, že se ty svazky octly vedle sebe v knižnici jen tak zbůhdarma.
   Už jsem to napsal nad jinými výbory z ediční dílny Karla Sýse, teď to musím zdůraznit: Básník Newtona za neúrody jablek má jako editor vzácný dar objevů známých věcí i domněle dobře už známých autorů. Kdo si myslí, že dávno zná básníka Slov nebo básníka Knihy lesů, vod a strání i dalších knih obou, najde si skutečně v Sýsových výborech řadu básní, které zná a snad má rád, dejme tomu Alicante nebo Podanou ruku, ale bude-li k sobě upřímný, přizná si, že tam bude číst mnohem víc těch veršů, na něž se doposud nezaměřovala (ani jeho) pozornost; veršů ze stínu vrhaného až moc slavnými a tisíckráte už orecitovanými čísly. Díky jim nově, s novou silou nyní působí i ty "známé", dokonce i slavné a krásné Neumannovo A hrdý buď, které se nedávno pokusila zesměšnit nejspíš jen politování hodná nenávistná politická hysterie.
   Za mimořádného zájmu hodný ediční čin mám nikoli namnoze objevný výbor z veršů Prévertových, neboť o Prévertovi se aspoň nahlas nepochybuje, ale svazek neumannovský, protože přesvědčivě ukazuje, že básník šmahem a nikoli bez důvodu nazývaný bojovníkem (k jeho sedmdesátce vzdali mu hold Seifert, Holan a mnozí další sborníkem, který se přímo jmenuje Dík bojovníku), byl současně ve všech svých tvůrčích etapách básníkem plným cudné něhy. Sýs udělal dobře, že neuvádí, z které doby a z které sbírky která báseň je: umožňuje to čtenáři, aby zvlášť silně vychutnal třeba verše z proslulé knihy SKN: Jeť žalostný dnes osud básníka / ve vlastech, kterým k prostitutek smíchu / jsou mladá srdce zpívající v tichu. Mladý, i dnes aktuální Neumann!



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)