Nakladatelství Havran v Praze zavedlo edici »Dny, které tvořily české dějiny« a v ní již jako sv. 10. vyšla nedávno knížka Milady Sekyrkové FERDINAND V. POSLEDNÍ PRAŽSKÁ KORUNOVACE (189 str.). Podle dosud vyšlých svazků - i těch zamýšlených - chtějí v edici zevrubněji osvětlit některé starší události z českých dějin, do kterých jako by se koncentroval širší obsah celé epochy.
Poslední pražskou korunovací byla právě korunovace Ferdinanda V. (a jeho manželky - o několik dnů později) 7. 9. 1836. Byla to jistě podívaná velkolepá a tak není ani divu, že se jí zabývali všichni současníci navzdory faktu, že právě Prahu a Čechy zasáhla epidemie cholery. Ta poznamenala i samotný průběh korunovačního aktu. I v obsáhlejších dějinách našeho národa bývá však tato korunovace nanejvýš zmiňována, i když o ní existuje i starší literatura.
Nověji se korunovací často zabývali etnografové, protože v rámci příprav byly do události vtaženy i lidové vrstvy, což se projevilo zejména v prezentaci krajových zvláštností: do Prahy byly vypraveny delegace ze všech krajů, i když se často projevil nezájem vysvětlovaný třeba chudobou území, vymizením krajových zvláštností atd. Není divu, částečně tomu tehdy již tak bylo, protože i české země byly zasahovány průmyslovou revolucí a ta stírala místní zvláštnosti. Autorka proto právem konstatuje, že náměty se scházely pomalu a zpravidla byly velmi střídmé. Ze zpětného pohledu se ovšem může zdát, že na lidové slavnosti u pražské Invalidovny se ještě uplatnil folklór českých zemí.
Dalším významným znakem události byla otázka vzestupu národního sebevědomí: scénář korunovace, tj. především onoho aktu, který probíhal v samotném centru dění, tj. v katedrále sv. Víta v Praze, byl v plném souladu s korunovačním řádem určeným již Karlem IV. Tady to bylo záležitostí vysoké šlechty a církve. Autorka popisuje souvislosti korunovace s dobou, která byla ještě poznamenána právě skončenými válkami s Napoleonem, jež však byla plna obav z revolučního vření na území monarchie a v níž se již projevovaly první výsledky působení českých (i slovenských) buditelů-obrozenců.
Zdálo by se, že k tomu, co o této korunovaci přinesla starší literatura, není možné mnoho dodat, opak je však pravdou. Autorka se zaměřila i na okolnosti dosud méně vnímané, jako třeba nákup císařských manželů (a podle jejich vzoru i některých šlechticů) zboží, vystavovaného Jednotou k povzbuzení průmyslu v Ledeburském paláci na Malostranském náměstí. Podává tu seznam zboží podle toho, do jakých beden byly umístěny. Tento soupis je zajímavý již proto, že se čtenář dovídá, co se v Čechách vyrábělo i jaký byl vkus kupujících. Nic na tom nemění ani skutečnost, že nakoupené předměty se většinou cestou dobročinnosti dostávaly do chudinských ústavů. V dnešní době bychom snad mohli napsat, že toto zboží posloužilo dobře výrobcům jakožto reklama. Autorka pak shrnula význam této korunovace jako triumf nejvyššího pražského purkrabího Chotka.
Autor: Josef Bílek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |