Stejně jako existují marodi, o jejichž tělech lze napsat nepřeberné množství diplomových prací, ba dosáhnout doktorátu, je bulletin Obce spisovatelů "dokořán" oblíbeným a nevyčerpatelným zdrojem inspirace pro esejisty, kritiky a publicisty všech ražení.
Autoři "dokořánu" se věnují pouze své sektě a vytvářejí tak jakýsi středobod sice maličkého, takřka nicotného vesmíru, nicméně přece jen vesmíru, jehož zákony se vyplatí studovat v souladu s alchymistickou poučkou "co je dole, to je i nahoře".
Na své si přijde například budoucí očař. Papaláši Obce totiž teprve nyní uviděli, že jsou "v krizi". Utratili totiž všechny peníze, jimiž proradný bolševik vybavil jejich předchůdce - Svaz českých spisovatelů. Tak například rozkulačili spisovatelský dům v Karlových Varech. Ten však měl sloužit tvůrčím pobytům a rekreaci českých spisovatelů, nikoli coby zřídlo sladkého života papalášů Obce! Takže nemá pravdu Alex Koenigsmark, že "kumštýře korumpují jen totality". Sami se nechali zkorumpovat i v dobách "svobody", kdy platí: co neukradneš, ukradne někdo jiný. Bylo jim příjemné žít na cizí účet svrženého režimu. Jenže každá pokladna má své dno. Dnes už žijí na dluh - "dlouhodobý deficit hospodaření v posledních letech již dosáhl výše 1 500 000 Kč ročně". Spisovatelské domy prostě prodali a projedli. Procestovali a proúřadovali a zašantročili. Teď jsme pro změnu volně citovali z otevřeného dopisu dalších náhle prozřevších nespokojenců. Lehko nabyli, co jsme všichni v potu tváře dávali celá desetiletí dohromady, a lehko pozbyli.
Načněme jiný soudek. Nu, jiný! Jana Štroblová opět zaplnila "dokořán" svým folklorem - nekonečným vypravováním, kterak za bolševika nemohla, nesměla (ač kupodivu chtěla). Opět zazní čtenářským kroužkem "dokořánu" oblíbený leitmotiv "ztratila jsem tehdy zaměstnání!", "můj kolega byl zakázanější" apod. Jana Štroblová zřejmě přehlédla, že dnes ztratily zaměstnání stovky, tisíce odborníků jen proto, že nevyhovují dnešním chlebodárcům paní Štroblové. Opět vážná vada zraku!
"Dokořán" se proměnil v předváděčku tetiček a strejců, kteří vyprávějí malým dětem nikoli o bojích na Piavě či o pracce trhu, nýbrž o bojích s cenzurou a o jejich vlastním utrpení, kdy nesměli napsat ani slovo "kostel", ani "bohabojný" . Ano, tohle opravdu tvrdí jakýsi Jaroslav Novák na str. 18 a 22. Ten rovněž objevil Ameriku: "Komunistická praxe povýšila lektorování na jistý druh dohledu. S výjimkou slušnějších let kniha nemohla vyjít bez doporučení dvou schválených lektorů." U Gallimarda by si pomysleli, že Novák nejspíš zešílel. Uprostřed jeho zatuchlého klerikálního vyzvánění pak zazní skutečná perla: "Praktické opomenutí této pravdy (L. N. Tolstoj: ?Bez svobody není člověka, ale kdyby nebyla svoboda omezena, ničím by nebyla,? pozn. red.) cítíme občas všichni na své kůži. To je také odpověď na propagované bourání tzv. zbylých společenských tabu. Literatuře může přinést vzrušení nanejvýš jepičí. A není koneckonců nezajímavé, kolik bývalých marxistů, například ve Francii - a marxismus z jejich zdánlivě pozitivistických děl čouhá rukama nohama -, patří dnes k praporečníkům tzv. sexuální revoluce". Marxismus a sexuální revoluce - zřejmě nejděsivější hříchy v očích odkopaného oltářníka!
Jenže jak to vlastně bylo doopravdy bezelstně prozradil Václav Daněk v nekrologu Hany Žantovské: "Tenkrát (před sovětskou okupací i po ní) už tu bylo jisté, naštěstí neidentifikovatelné spiknutí špičkových překladatelů a nakladatelských redaktorů proti slábnoucím tribunům tzv. socialistického realismu, proti politické pornografii v literatuře. Bylo to spiknutí vědoucích, v němž Hana Žantovská hrála roli nikoli podřadnou... I v době, kdy za svou cestu do Anglie na pozvání přátel, i za svou cestu do Kanady na pozvání dcery (a tudíž i za fízly sledovanou návštěvu torontského nakladatelství manželů Škvoreckých) byla vyslýchána, trápena (sic!), přemlouvána k jisté spolupráci. A nakonec označena jako osoba socialismu nenakloněná, abych se vyjádřil slušně a cudně, Hančiným jazykem." Snad tedy měla být za údajné spiknutí ještě odměněna Řádem práce? A tohle se vyzrazuje nad otevřeným hrobem!
Povedená je taky rubrika "Názory, polemiky". Tentokrát se ozvali redaktoři časopisů a časopísků, jež nebyly uvedeny v dokořánovém "Přehledu současných českých literárních a literárně zaměřených časopisů". Nikoho však nevzrušil neuvěřitelný fakt, že v tomto tzv. přehledu neuvedl údajný "badatel" Lubomír Machala Obrys-Kmen, druhý největší literární časopis devastovaných Čech.
Inu, jak by řekl Havel, je to nevětraný pelech vzájemně se podporujících, na rameno si poklepávajících nýmandů, ukřivděnců, kteří ještě dalších dvacet let budou svádět vlastní tvůrčí impotenci na Husáka a Fojtíka, ne-li na Marxe, Engelse a Lenina. Budiž jim země těžká!
Ovšem co chtít ve státě, jehož prezident - za socialismu se rozvalující v nakažlivém teple Prognostického ústavu - v projevu k výročí vzniku státu, jejž spolu se svým slovenských protějškem brutálně rozpůlil sekáčem, slibuje, že už nikdy, ale opravdu nikdy podruhé nepodepíše přihlášku do komunistické strany?!
Autor: Karel Sýs
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)