Tento inzerát publikoval pod značkou J. B., Rudolfov v Listárně Haló novin z 13. 10. 1935 učitel Josef Bartuška, v té době již vůdčí postava českobudějovické umělecké skupiny Linie, která rozvíjela svou činnost v třicátých letech 20. století. Její později téměř zapomenutou a v současnosti širší veřejnosti neznámou činnost připomněla pozoruhodná výstava Avantgarda o mnoha médiích, pořádaná v pražském Obecním domě.
Příliš obecný název výstavy byl upřesněn podtitulem Josef Bartuška a skupina Linie 1931-1939. Tři výstavní sály nabízely v šesti oddílech (Stínohry, Stříhané barvy: koláže z barevných papírů, Fotolinie, Dvojobrazy a víceobrazy, Černá a bílá: grafické listy, Dialog slov a obrazů: stránka a kniha jako médium, Linie a barva: kresby a malby) skutečný hodokvas krásy výtvarné, fotografické, literární a filmové, jak ji v zmíněném období příslušníci skupiny realizovali ve volné i užité tvorbě výtvarné (malbě, grafice, plakátech, typografii a knižních úpravách), v literárních artefaktech prozaických, dramatických i básnických a ve fotografických a filmových experimentech. Významnou součástí činnosti Linie byl stejnojmenný měsíčník, který vedle příspěvků výtvarných a literárních přinášel i podnětné uměnovědné úvahy z různých druhů umění včetně hudby.
Mimořádná aktivita a všestrannost Josefa Bartušky, který byl básníkem (autorem deseti sbírek), fotografem, malířem, grafikem, tvůrcem koláží, publicistou, hudebníkem a divadelníkem, má ve všech oborech profesionální úroveň a je srovnatelná s běžnou úrovní "známé" české avantgardy 20. a 30. let. K předním členům skupiny patřili Karel Valter, Oldřich Nouza, Miroslav Haller a Ada Novák. Všichni se profesionálně uplatnili v umělecké oblasti i po druhé světové válce. Valter byl autorem vizuální poezie a lyrických fotogramů, Nouza jako autor milostné a krajinářské poezie, malíř a grafik spolu s Bartuškou realizoval představy nově pojatých vizuálních a verbálních sdělení. Haller, který psal lyrickou poezii a prózu, se věnoval divadelní oblasti jako pedagog na konzervatoři a zakladatel Disku. Ada Novák, který vystudoval AVU v ateliéru W. Nowaka, se v Linii věnoval malbě, grafice a experimentální fotografii. Po druhé světové válce se uplatnil jako krajinář a figuralista v duchu nové věcnosti.
Program Linie naplňovali i další autoři spjatí mezioborovými zájmy jako byli Karel Fleischmann (v závěru výstavy připomenutý několika kresbami z osvětimského koncentračního tábora), Emil Pitter, Jiří Linhart, Richard Lauder, Miloš Mühlstein a bratři Josef a Rudolf Stejskalovi, všichni svými artefakty na výstavě zastoupení.
Význam skupiny Linie byl mimo jiné i v tom, že se tvůrci neomezovali na přísné avantgardní postupy, jak se mnohdy i u nás prosazovaly, ale v duchu zásady "všechno krásné upotřebím" čerpali při respektování principu modernosti z odkazu klasického i moderního světového umění.
Členové skupiny se neizolovali od veřejného života, o čemž svědčí jejich rozmanitá kulturní aktivita v řadě jihočeských obcí. Jejich skromnost a demokratičnost se projevovala v tom, že veškeré veřejné aktivity (výstavy, divadelní produkce, vydávání časopisu) prováděli bez nároku na honoráře. Z řady výstavou připomenutých skutečností vyplývá, že skupina byla levicově orientována.
Výstava přesvědčila o tom, že úsilí skupiny Linie nebylo provinciální ani ideologicky spoutané. Dokázala, jak zdravý regionalismus v našich podmínkách významně obohacuje národní kulturu a určitými výkony odpovídá měřítkům mezinárodním.
Trvalým odkazem toho je i krásný obsáhlý stejnojmenný katalog výstavy v samostatné české a anglické mutaci s bohatě ilustrovanými texty, přehlednou chronologií i medailonky jednotlivých členů skupiny Linie. Dík za to patří Jaroslavu Andělovi, který je autorem koncepce výstavy i katalogu a většiny textů, na nichž se dále podíleli Zdeněk Stolbenko a Arno Pařík. Výstava i publikace mohou inspirovat odborníky k tomu, aby věnovali pozornost dosud málo známým skutečnostem našeho moderního umění, které svědčí o jeho široké základně a nesporných kvalitách. Veřejnost pak přesvědčila o tom, že opravdové kulturní hodnoty mohou vzniknout i mimo velká kulturní centra ve velmi skromných podmínkách.
Autor: Vlastislav Hnízdo
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |