Josef Švejk byl nejen dobrý voják, zpěvák, vypravěč anekdot a příběhů ze života, znalec astronomie, anatomie, geografie, archeologie, topografie, balistiky a oborů přidružených, muž, jemuž na nějakém tom kroku nezáleželo, nýbrž také gourmet i gurmán, počesku jedlík. Proti Balounovi sice toho tolik nespořádal, zato hýřil popisy laskomin všech zemí a národů sevřených tísnivou obručí Rakouska-Uherska.
Horší je to však s recepty - Švejk líčený pokrm většinou jen lehce naťukne a ty, milá kuchařinko, si lámej hlavu, kterak mužíčkovi pokrm připraviti, zatímco on spinká!
Nelehkého, avšak vděčného úkolu se ujal Václav Malovický, proslavený již svou Kuchyní starého Pošumaví a Kuchyní staré Šumavy. V nakladatelství MMM Praha vydává právě ŠVEJKOVU CESTOPISNOU KUCHAŘKU, knihu naprosto nezbytnou pro každého švejkologa, ale také záhadologa. Neboť je opravdu záhada, jedl-li Švejk v lesíku u Květova polévku, nebo buchtu, či byl-li polní kurát Lacina labužník, nebo pouhý žrout?
Desítky, stovky tajemství ukrytých mezi řádky Haškova románu jako v kabale jsou zde odkryty a podány nejširší veřejnosti na stříbrné míse i v esšálku. Ale hlavní je, že nahlédneme nejen pod pokličku literárně okultní, nýbrž i pod pokličky reálné a získáme povědomost, jak připravit například husí škvarky obyčejné, ale také z Chelmu, kvašené houby na studeno po karpatském způsobu, boršč po litevsku, krvavničky podle rodiny Krajčů zpod Popradu, papcún, máčanku a gájnicu atd. atd. Seznáme, jak se stolovalo v nejlepších vídeňských salonech i v poli, jaký pitný režim praktikovali námořníci, čím se kořenilo, jak fungovala c. a k. doprava, zabrousíme do černé i bílé magie, abychom na poslední stránce mohli říci: Od této chvíle umíme vařit nejméně tak skvěle jako kuchař Jurajda!
A to už je, přátelé, co říci!
Autor: Karel Sýs
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |