"Než se rozejdeme, zbývá nám projednat ještě jeden závažný bod," připomněl ředitel firmy Xonell a s chutí se napil džusu ze zaručeně přírodních produktů.
Všichni, po bezmála tříhodinové poradě vrcholového managementu, zvědavostí zpozorněli.
"Tento bod," pokračoval ředitel, když odložil hygienický kelímek z umělé hmoty, "se týká firemní oslavy nadcházejících vánočních svátků."
Přítomní na sebe nechápavě pohlédli. Dosud se o firemní vánoční oslavě nesmělo před ředitelem mluvit. Považoval ji za jakousi relikvii minulosti, stejně jako jiné společné oslavy, o jejichž oživení ve firmě před časem neúspěšně usiloval předseda odborové organizace.
"Podle nejnovějších psychologických výzkumů," zalistoval ředitel na důkaz svého tvrzení v nejčtenějším deníku, "jsou si lidé o vánočních svátcích vzájemně přístupnější než jindy. To přispívá i ke zvýšení loajality zaměstnanců k firmám a jejich úkolům. Pokud jde o úkoly Xonellu v příštím roce, bude jejich plnění vyžadovat vysoké nasazení a tedy i vysokou loajalitu našich zaměstnanců k firmě."
Vrcholový management s napětím očekával, co pro něj z této řeči vyplyne.
Ředitel jej dlouho nenapínal:
"Proto ukládám Mgr. Čepečkové zpracovat a na příští poradě předložit návrh projektu firemní vánoční párty."
Vedoucí marketingu Mgr. Čepečková se na poradu pečlivě připravila. Byla to její velká příležitost, jak ve firmě obhájit nepostradatelnost své kariérní pozice. Nic neponechala náhodě. Dva dny před poradou si zašla ke kadeřníkovi a v exkluzivním butiku si zakoupila módní kostýmek červené barvy. Navečer ještě stačila absolvovat rychlokurs desatera chování úspěšného manažera.
Vše, co si zde tréninkem osvojila, uplatnila na poradě. Vystoupila sebejistě, přesvědčivě a kreativně. Projekt předložila nejen ústně a písemně, ale i vizuálně, s uplatněním virtuální reality. Navrhla, aby se párty zúčastnili jak zaměstnanci, tak i jejich děti. Za místo konání párty určila montážní halu, v jejímž čele bude stát vysoký vánoční strom. Pod ním budou připravené dárky, které rozdá asistentka Bac. Nedbálková. Bude přestrojena za anděla, jako prostředníka mezi Ježíšem Kristem, nebo-li Ježíškem na nebi a firmou Xonell na zemi. Aby iluze anděla byla dokonalá, snese se Bac. Nedbálková k vánočnímu stromu z výšin, a to tak, že bude zavěšena na laně portálového jeřábu.
Ředitel nad projektem uznale kývl hlavou a chystal se ukončit poradu. Vtom mu v pouzdře za pasem zazvonil mobilní telefon. Navyklým pohybem ruky jej vyndal z pouzdra a sebevědomě se představil. Po chvíli se vstřícně usmál a přešel z češtiny do ruštiny. Přitom vstal a začal pochodovat po místnosti. Chůze mu očividně pomáhala lépe se vyjádřit v jazyce, jehož výuka ho ve škole zastihla jen okrajově. Vyjadřoval se krátce a používal slova podobná českým. Posléze rozhovor zakončil anglickým baj baj. Potom si hlasitě vydechl a spokojeně oznámil, že, jak se právě dozvěděl, přijedou do firmy ruští obchodní partneři projednat významný kontrakt v mnohamiliónové hodnotě. A protože termín jejich návštěvy se kryje s termínem vánoční párty, doporučuje ruské obchodníky na tuto párty pozvat a obdarovat je na ní hodnotným darem.
Všichni okamžitě ocenili ředitelovu pohotovost a nápaditost. Až na obchodního náměstka pro východní trhy Červíčka.
"Dovoluji si upozornit," uctivě se ozval Červíček, "že ruská tradice Vánoce v našem pojetí nezná. Dárky podle této tradice nepocházejí od Ježíška, ale rozdává je Děda Mráz, přijíždějící k ozdobenému stromu, jolce, na saních. Proto se domnívám, že ruské obchodní partnery předání daru andělem pozitivně neosloví, jak bychom si přáli, ale přivede je do rozpaků. A nelze vyloučit, že může být jimi dokonce chápáno jako provokace."
I když Červíčkova připomínka byla řediteli nemilá, přece jen ji nesmetl pod stůl.
"Co navrhujete?" zeptal se přítomných, kteří vzápětí jako na povel sklopili zrak. Aby je vyprovokoval k nějaké odpovědi, dál nahlas uvažoval: "Jak by to vypadalo, pár let po sametové revoluci, zase nahradit Ježíška Dědou Mrázem?" A jelikož i poté se nikdo neozval, obrátil se k Mgr. Čepečkové a striktně jí přikázal citlivě zohlednit Červíčkovu připomínku v projektu vánoční párty.
Teprve s odstupem času, doma, si Mgr. Čepečková uvědomila obtížnost splnění ředitelova příkazu. Místo přípravy večeře si vzala z knihovny babiččinu bibli a horečně v ní listovala. Se snaživostí sobě vlastní hledala, v jakém poměru jsou si nebeský Ježíšek a sibiřský Děda Mráz. Ač listovala jak listovala, ničeho se nedobrala. To jí vzalo natolik chuť do života, že v noci odmítla s manželem sdílet společné lože. Rodinnou krizi pak dovršilo, když si žádostivý manžel otevřel láhev piva a zcela se oddal televizní erotické show.
Na druhý den přišla Mgr. Čepečková do firmy unavená, nenalíčená i jinak neupravená. S nikým nepromluvila slovo, sedla si k počítači a snažila se elektronicky dobrat problému, s nímž si babiččina bible nevěděla rady. Avšak ani elektronika nepodala Mgr. Čepečkové pomocnou ruku. Církevní webové stránky zarytě mlčely. To ji střídavě vedlo k záchvatům bezradného pláče a zuřivosti. Podřízení zaměstnanci její počínání sledovali z patřičné vzdálenosti a se strachem z újmy na svém zdraví. Podezřívali šéfovou, že přijela do práce rovnou z flámu a zatím nevystřízlivěla. Oddychli si teprve k polednímu, kdy sedla do služebního vozu a razantně odjela.
Vsadila na svou poslední kartu, kamarádku a ředitelku agentury In, Dr. Trnečkovou. Jakmile k ní dorazila, kamarádka ji vyslechla a nechala se pozvat na pracovní oběd. Tady, nad plným talířem Devatera tajemství mistra kuchaře, upokojila svoji novou klientku ujištěním, že agentura za dobu svého působení řešila daleko choulostivější zakázky, než je ředitelův příkaz. Jako příklad uvedla požadavek nejmenovaného ministerstva na zvýšení sexappealu svých úředníků.
Dámy ještě nedojedly a již měly ve věci ředitelova příkazu jasno. Originální nápad Dr. Trnečkové stvrdily šampaňským a lukrativní písemnou smlouvou, vzájemně výhodnou pro obě strany.
Zaměstnanci Xonellu, kteří se shromáždili se svými ratolestmi na vánoční párty, montážní halu nepoznali. Ničím jim nepřipomínala pracoviště firmy. Ke stropu haly se tyčil ozdobený vánoční strom, pod nímž stála tribuna s velkými jmenovkami ruských hostů a vrcholového managementu Xonellu. U stromu byly v několika řadách úhledně vyrovnány firemní igelitové tašky. Na tribunu i strom mířila ostrá světla silných reflektorů. Z rohů haly, kde stály obrovské reproduktory, zněl zlatý slavičí hlas.
Náhle jej energickým gestem umlčel známý televizní bavič, který se objevil na tribuně. Pohotově utrousil vtip a uvítal zaměstnance s dětmi. Potom začal představovat hosty a členy vrcholového managementu, kteří, jak byli jmenováni, přicházeli na tribunu. Ještě se nestačili pohodlně usadit a světelné kužele reflektorů se prudce obrátily na pomalu se otevírající železná vrata, jimiž se do haly sunulo jakési monstrum. Po chvíli v něm zaměstnanci poznali firemní multikáru přestavěnou na saně. Na nich majestátně stála mohutná postava, za jejíž maskou by nikdo nehledal Bac. Nedbálkovou. Její tvář halil dlouhý bílý plnovous. Hluboko do čela měla posazenou růžovou beranici, zpod níž vylézaly prameny plavých vlasů, stočených do bohatých loken. Oblečena byla do světle modrého kožichu, který jí částečně zakrýval bílé kozačky. Ve výši ramen měla našitá velká křídla, pokrytá husím peřím.
U stromu se sáně zastavily. Bac. Nedbálková z nich důstojně vystoupila a hlubokým hlasem, dvojjazyčně, česky a rusky, pronesla, že vážila dlouhou cestu, aby s láskou k bližnímu předala zasloužené dárky.
Nejprve k sobě pozvala hosty v jejich rodném jazyce. Potěšilo je to, ale nedůvěry k postavě se nezbavili. S respektem očekávali věcí příštích. Bac. Nedbálková otevřela připravenou obálku a po dramatické pauze oznámila, že předává váženým obchodním partnerům poukazy na týdenní pobyt v Karlových Varech. Teprve nyní hosté pookřáli a pojali k postavě, kterou neuměli v rámci křesťanských i nekřesťanských tradic nikam zařadit, důvěru. Převzali poukazy a pro jistotu za ně poděkovali nejen česky a rusky, ale i anglicky, německy a hebrejsky.
Pak přišla řada na zaměstnance. Nejdříve vrcholový management obdržel společný dárek, pracovní lyžařský zájezd do Alp za účelem upevnění a rozvoje personálních vztahů. Nato si ostatní zaměstnanci po vyvolání svého jména Bac. Nedbálkovou chodili k vánočnímu stromu pro igelitové tašky, skrývající trika a propisující tužky s logem firmy.
Nakonec došlo na obdarování dětí. První si měl jít pro dárek, čokoládovou kolekci, nejmladší účastník párty, tříletý Michálek, takto syn Mgr. Čepečkové. Seděl na klíně mamince, která z tribuny ostražitě pozorovala zaměstnance, baví-li se dostatečně vánočním programem. Ve skrytu duše doufala, že zlatým hřebem tohoto programu bude její syn. S Bac. Nedbálkovou se domluvila, že Michálek, za kytarového doprovodu televizního baviče, jemuž byl slíben nadstandardní honorář, poděkuje za dárek písničkou z populárního filmového muzikálu.
Zčistajasna ale bylo všemu jinak. Jakmile Bac. Nedbálková vyvolala Michálka, aby si k ní přišel pro dárek, spustil chlapec srdcervoucí pláč. Marně ho maminka i bavič utěšovali. Zvláště se zlou se pak potázala Bac. Nedbálková, když se také pokusila Michálka utěšit. Jak se k němu přiblížila, změnil se jeho pláč v hysterický řev, který v mžiku nakazil ostatní děti. Nemělo-li dojít k fiasku párty, musela Mgr. Čepečková svého milovaného potomka ihned vyvést z haly ven.
Teprve potom se ztišil. Pouze, jakoby v šoku, pořád vzlykavě opakoval:
"Maminko, já už nikdy nebudu zlobit. Budu pít mlíčko, papat polívčičku a poslouchat ve školce paní učitelku..."
Autor: Stanislav Zeman
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |