Každá doba má svoje milióny. Kdysi se zpívalo: Až nás půjdou milióny. Potom se spoléhalo na milióny holubiček. Teď se nějak moc nezpívá, hlavně ne zadarmo, teď nám pěkně zpívají jak cikáni do ouška. A v tom zpěvu se cigání, až se hory zelenají, ale zas ne až tak moc jak v reklamách. Teď se milióny nesvolávají k obraně vlasti, která se roztápí jak máslo pod žhavými paprsky globalizačního slunce, ani k obraně míru, protože mír nemá Velký bratr velký terminátor, predátor a liberátor v oblibě. Teď se milióny vyhrávají:
Chcete být milionářem?
Nechcete si zasoutěžit o možnost miliónových výher v napínavé vědomostní soutěži 1 proti 100?
A co tak vyhrát milión v soutěži miliónový pár?
Kde jsou ty loňské bílé sněhy, kdy možnost přijít snadno k bohatství se jevila jako úskok pekel, která si vyberou nakonec jako superlichvářské úroky celého člověka, a kdy se vdát nebo oženit pro peníze znamenalo se vystavit obecnému opovržení navenek a kyselé závisti pod hustým závojíčkem mravního rozhořčení?
Napínavá vědomostní soutěž 1 proti 100 byla napínavá jen z hlediska toho, jak dlouho si její vynálezce a uživatel dovolí nedat nikomu vůbec žádnou šanci vyhrát byť jen troník, aby se na hojně přivěšených reklamách jen pustě bohatlo, bohatlo, bohatlo (či snad zachraňovalo před hrozícím krachem?) a kdy se konečně bude muset dát někomu taková otázka, aby vyhrál slušnou sumu a navnadil tak do beznadějně chamtivé hry zas další hejly, užitečnější než zvíře z pohádky Oslíčku otřes se.
Mzdy v pornoprůmyslu sice potěšitelně převyšují mzdy vysokoškolsky školeného personálu v nemocnicích, natož ve školství nízkém i vysokém, což výmluvně odpovídá zákonitostem, zákonům a povaze tržního světa, který si hodní učitelé, studenti, kněží, obránci lidské důstojnosti, svobodné matky, řidiči autobusů a tramvají i pracovití dělníci, okouzlení vidinou vlastního BMW, mercedesu nebo cadillacu, i majitelé klíčů od družstevních bytů, pošilhávající po vile na dobré adrese, kdysi v listopadu zbožně vyzvonili.
Leč ani skromná začínající hvězdička, která má na kontě pouhé dva béčkové nebo céčkové pornofilmy a pár set víceméně peprných snímků na Internetu, přece neodolá možnosti přijít k magickému miliónu, zatíženému sice nějakým maníkem (jehož jí vyberou esemesky puberťáků, kteří zase jemu vyberou ji), ale co na tom záleží? Maník bude všemožně použitelný, patrně snadno zmanipulovatelný (pokud augur nepotká augura), a tak po čase nepříliš dlouhém i snadno a bez odškodnění odkopnutelný.
Spolusoutěžící slepice nemohou profesionálce v umění zalíbit se a vybudit vášně vážně konkurovat, i když je víc než pravděpodobné, že některé prostou naivitu a ctnost jen předstírají, tak jako je mírně předstírá sama a tak jak to velí zákony politické, hospodářské a všemožné jiné scény tržního světa, a jsou tedy dravci v rouše slepičím; ale to vlastně ještě víc láká. Ať je v tom i skutečná hra!
A organizátoři soutěže, kteří zdárně předstírají, že nerozpoznají profesionálky v umění líbit se od hejna chudinek skutečně osamělých srdéček, mohou si mnout ruce, dokud se profesionálové z konkurenčního bulváru nezamyslí, dokud nezapátrají a dokud se neprovalí, že to vše je jen hra na hru a že reality show s žádnou realitou nemá společné víc než to slovo, slovo, slovo, princi.
Vůbec nejkrásnější na celém krásném skandálu byl údiv a váhání managementu:
Váhání: na čem se víc vydělá? Na skandálu, který přitáhne statisíce a možná i milióny (milióny!) nových diváků, kteří zajistí enormní zájem zadavatelů reklamy, a tedy enormní zisky? Anebo na pokrytectví ve firmách, které si platí reklamu, a bojí se, že by jejich spojení se skandálem poškodilo jejich dobrou pověst?
Jenomže co když za stažením miliónového páru z programu byla hlavně obava, že se už dál neutají klíč, podle kterého byl namícháno obsazení možná až příliš velikého počtu docela profesionálních herců do rolí prostinkých osamělých srdcí?
Nakonec a nade vše údiv bývalého českého prozaika, který dávno pradávno napsal k hrozbě drog varovné Memento: údiv nad tím, jak vysoké je ve výběru soutěžících o neodolatelný milovaný milión procento těch, co jsou ve světě porna jako doma.
Nádherný údiv, dokud si divák nepoloží otázku, nesvědčí-li to procento spíše o vkusu těch, kdo z uchazečů vybírali soutěžící.
A dokud divákovi nedojde, že na výši toho vysokého procenta má svou nehynoucí a nepopiratelnou zásluhu sugestivně výchovné vysílání, v němž moderátorky vybízejí mladé publikum k potlesku, když se striptérky, striptéři, pornoherečky, pornoherci, ba také prostitutky, prostituti a jejich partneři pasáci hrdě až pyšně hlásí ke své profesi, zdůrazňujíce, že je to práce namáhavá a víc než dobře placená, ale jinak práce jako každá jiná, tedy včetně sado maso, skupinového sexu a jiných nevinných potěšení zcela vlastně normální.
Neboť normální je hlavně těžit z takové zvláštní normálnosti milióny.
Každá doba má svoje milióny. Jak to tak vypadá, co nevidět budou tu milióny pornohereček a pornoherců a díky tomu, řečeno s klasikem, radost až do rána.
Autor: Tomáš Lhota
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |