VLADIMÍR BRANDEJS

Báseň o ranním snu
V domě z mléčných skel
jsem se probouzel.
Vedle mne jsi spala nahá.
A duhový strop padal

světlem a rosou na naše čela.
I ty ses probouzela
a hřála moje paže.

Spolu jsme stoupali
a vraceli se na zem.


Obrysy

Spíš v mých snech a sněhy přikrytá,
do bílého ledu je tvá silueta vyryta.
Vzbuzena, máš v očích dávnou lest.
A tmu ve vlasech si pyšně zvykáš nést.

Jsem pohan a rád vytrvale uctívám
ten led i tmu a vše, co z tebe znám.
Usínání, jímž pozhasínáš každé světlo.
Peří, které znovu samo vzlétlo.


O zemi

Chodím sem a tam,
zván i nepozván.
Chodím tam a sem,
v patách prach
a v patách zem.

Chodím,
ještě jsem.

Zem,
věčnější než moje dny,
trvá dál i ve mně.

A v očích lidí,
které potkávám,
se rozjasňují obzory,
dřív temné.



ŠTĚPÁN BLAŽEK

Tak nám císaře Karla Prvního blahořečili

Prý se jedné jeptišce křečové žíly ztratily,
když se k němu, již mrtvému, vroucně modlila.
Jenom nevím, jestli ona - když se modlila -
ještě žila, či už nežila.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)