a kočár jede dál. O jeho putování nám referuje 32. číslo bulletinu Obce spisovatelů »dokořán« z ledna letošního roku. Ze 704 členů Obce spisovatelů jich 4. 12. 2004 přišlo na valnou hromadu celých 171! (sic!). Referátovalo se a diskutovalo, sebechválilo a méně kritizovalo a nakonec volilo napříč ze dvou kandidátek. Ta opoziční, požadující radikální utažení finančních opasků, neuspěla. Z kozlíku kočáru Obce sesedl předseda Binar a do další neujasněné budoucnosti veze nyní Obec Eva Kantůrková. Staří členové vyhráli střet dvou koncepcí. Peníze z pokladny Obce se budou zřejmě vypařovat vesele dál, až se necelých 9 milionů ztratí. Pak se i kočár s vozkou zastaví. Není ovšem vyloučeno, že se již během jízdy do několika let promění v pohřební vůz.
Zatím v tomhle čísle »dokořán« redakce sama pohřbila rubriku »Několikavětář«. Několik set (!) členů obce ji nedokázalo oživit vtipnými glosami, margináliemi a kritickými šlehy z každodenního života. Podivná to vizitka aktivity spisovatelů, mezi nimiž jsou i ti, kteří se kdysi bili hrdě do prsou a vydávali za »svědomí národa«. Jak se dnes rychle smiřují s tím, že národu a společnosti žádného svědomí není zapotřebí. Nač si má spisovatelská elita pálit prsty v řeřavém uhlí kritiky v dnešní zlhostejnělé a zapatizované době? Není lepší v bulletinu stále více psáti o různých soutěžích, udílených cenách a opěvat ty, kteří čekají netrpělivě na okamžik, až za své literární zásluhy dostanou nějakou odměnu, či alespoň vavřínový věnec pochvaly? Jim patří právem v »dokořán« celých pyšných devět listů textu.
Vedle řady stabilně bulletinovských rubrik - kratších či delších příspěvcích o různých seminářích, sympoziích, etc., znaveného čtenáře upoutají daleko více ojedinělé drobné poznámky zajímavého obsahu. Tak Břetislav Ditrych v glose »Ještě více dokořán!« volá po grafickém i obsahovém oživení tiskoviny. Kritizuje rozsáhlé chvalozpěvy na současné literární osobnosti. Požaduje v »dokořán« alespoň deset stránek z tvorby současných spisovatelů. Chtěl by tedy proměnit »dokořán« v časopis s literární přílohou. Ale udělejte z bulletinu kočkopsa! A pak! Cožpak je možno omezit všechny ty pajány, jimiž bulletin tak nabobtnal?
Ovšem ani toto číslo »dokořán« si nedovedeme představit bez rekriminačních hlasů k literárnímu dění v předlistopadových dobách. Ty invektivní hlasy se někdy ponořují do pravzdálené, zdaleka již i netotalitní minulosti, až je z nich někdy úzko. V úvodním slově Jaroslava Nováka na sympoziu o naší literatuře »určené v 50. letech minulého století k likvidaci« se např. dočteme: »Nestálo by za to podívat se na českou literaturu XX. století, tedy i tu, o které má být řeč na naší konferenci, skutečně znovu, nově? Nemáme v sobě až příliš zakotvený pohled Václavkův, A. M. Píši a třeba i Šaldův?« Koniášovské prsty se nezastavují před klasiky. Bylo by s podivem, kdyby bulletin nepokračoval ve své antisocialistické a často i antidemokratické tradici v tiskovině, nesoucí neprávem osvojený název sbírky Dokořán socialistického buřiče Františka Halase.
Co dodat? Jen vozka se vyměnil, ale kočár Obce hrká dál vyjetými cestami. Veze se v něm pohodlně i jednotroubný hlasatel Obce, »dokořán«. Inu, jaký pán, takový krám...
Autor: Karel Aksamit
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |