Někdy je třeba přizpůsobit se splašené době, aby jinde ve světě nepodléhali klamu o našem zápecnictví. Zemský glóbus zmenšují katastrofy a hormon adrenalin lidské tělo nutí zvyšovat hladinu glukózy a mastných kyselin v krvi tím, že se mu roztáhnou cévy a zvýší krevní tlak. Člověk, který chce být pořád v něčem první, vymýšlí neustále nové disciplíny podporující vznik adrenalinu ruku v ruce s byznysem. Je zcela lhostejný zmar pěti desítek lidských životů v pouštním písku Afriky během několika ročníků motoristického klání v sousedství hladových černošských dítek.
   Pod okny Arcibiskupského paláce na Hradčanském náměstí zase několik let stojí socha prvního prezidenta samostatné republiky T. G. Masaryka, což poněkud rozladilo pražského arcibiskupa a kardinála Miloslava Vlka. V jednom lednovém týdnu roku 2005 zmíněnou sochu z oken Arcibiskupského paláce Miroslav Vlk málem nespatřil, neboť mu ji zakryla rozjezdová rampa pro milovníky jednoho z adrenalinových sportů. Široká ledová trať s mantinely sloužící rychlobruslařům k provozování jejich milované činnosti si to zamířila k Matyášově bráně, takže vojáci Hradní stráže během služby nepřišli o pohled na dočasný lunapark. Ledový had poté uhýbal podél zdi Schwarzenberského paláce prudce dolů ulicí Ke Hradu pod Radniční schody, aby skončil na Královské cestě v Nerudově ulici před bývalou staropražskou hospodou, dnes restaurací pro neobyvatele Prahy - U dvou slunců. Proslulý dům spojený se jménem Jana Nerudy, autora Malostranských povídek, býval v dějinách Prahy už svědkem mnohého. Například i příjezdu zastupujícího říšského protektora Heydricha na Pražský hrad, kde si měl vyzkoušet korunu českých králů. Jedna Nerudova povídka, ve které sehrál svoji roli i smrad psa Hektora, mi okamžitě přišla na mysl právě v souvislosti s lednovou atrakcí v nejkrásnější a historicky nejcennější oblasti Prahy. Pes Hektor zasmrděl vždy, když mělo pršet a malý Jeník Nerudů měl pak zakázáno vyrazit do malostranských ulic. V lednu 2005 u Hradu cosi opravdu zasmrdělo, čímž nemyslím přistavené klozety, nýbrž kraválové a světelné atrakce. Praha se totiž už předtím přeměnila v celoroční park, jinde známý jako Disneyland. Zasmrděl tu byznys. Ten však potřebuje lidi a český člověk je znám jako velice zdatný vlezdoprdelista.
   Současný pan prezident mluvil cosi o komerčním využití Hradu, ale o lednovém víkendu, kdy mu pod prezidentskou standartu postavili hudební atrakci, se před decibely zřejmě uchýlil do ticha zámecké zahrady v Lánech. Komerční využití si zajisté žádá investice. Z uzavřené vinárny Vikárky si pan Brouček na svůj výlet do 21. století zatím nevyrazí. Mohl se však alespoň sklouznout na pivko do hospody U dvou slunců. Musel by na to pivko ovšem mít... Pro bodrého měšťana pana Broučka i pro pana Vorla, který si podle Jana Nerudy nakouřil pěnovku, však už Praha není. Navíc neznají euro, ani pražské taxikáře.
   Podle organizátorů akce to ještě nikde jinde na světě nebylo tak super jako v Praze. Nikde jinde na světě, např. ve Stockholmu či v Moskvě, totiž závodníci nejezdili v tak historicky cenné oblasti. Hrad konečně našel komerční využití jak se patří, jak se na toto téma nechal slyšet pan prezident. Moderní době člověk neuteče a je docela dobře možné, že vzletové rampy zřízené na věžích katedrály sv. Víta by mohly sloužit ke startům rogall, která by mohla přistávat třeba na Staroměstském náměstí. Na chvíli by se zřejmě musela přerušit produkce provazochodců na laně nataženém mezi věžemi Staroměstské radnice a Týnského chrámu. Závodníci ve šplhu na kopuli chrámu sv. Mikuláše by měli rogallisty přímo na očích. Na stovkách lodí na Vltavě by se střílely petardy, protože v cizině se celoročně bouchat jaksi nesmějí.
   Bruslaři z ciziny byli tratí pod Hradem přímo nadšeni. Stejně tak diváci. Vůbec se jim nedivím. Historicky vzácné kulisy města na ně musely působit stejně jako nakašírované město vyrobené v dílnách Hollywoodu. Být Matyášem z Arrasu a následně Petrem Parléřem, jemuž ve 14. století Karel IV. svěřil pokračování ve výstavbě Svatovítské katedrály, nechal bych si v katedrále dosud stojící i v 21. století od kameníka předělat klidně vyhlížející tváře na obličeje posmutnělé.
   Praze v další komercializaci nejvíc ze všeho překážejí její obyvatelé. Svět byznysu o tom ví, a podle toho také s Pražáky jedná. V Praze jsou však i jiné kopce vhodné k postavení bruslařských tratí - třeba Vítkov, Strahov nebo snad i Bohdalec? Jenže tam by celý adrenalinový svět asi nevyrazil, aby spatřil skoky, lety, pády... Nakonec bylo málo diváků i u toho, když kdesi v písku Afriky umírali lidé při jiné adrenalinové soutěži zvané Dakar...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]