4. února uplynulo 185 let od narození Boženy Němcové
Babička Boženy Němcové mi v dětství splynula s krasopisně vepsaným citátem »Slib si dejme a v něm stůjme: pro blaho své drahé vlasti všecky síly obětujme! (duben 1942, Milada Šarochová)« v památníku. Byl to první zápis v první třídě obecné školy. Učitelku Šarochovou jsem milovala. Protože i moje máma byla Milada? To už nevím. Ale vím, že v mém památníku se kromě jiných moudrostí objevila znovu Božena Němcová v roce 1944: »Upřímný přítel je ten, kdo tě napomene, kdo ti řekne pravdu do očí; toho si važ!« Zapsal učitel František Palán - asi jsem se už naučila zlobit. Zápis ze srpna 2002 je laděn ekologicky: »Babička zelená, to je moje potěšení. Naší babičce Hana a Ivánek«. Výzdoba: stromy, stromy, stromy. Jehličnaté. Hanička právě teď čte Babičku. Páté, tj. historické vydání, žluté listy, žádné obrázky. Je to zdatná čtenářka. Zvládne to, Babičku si vybrala ze seznamu doporučené klasiky. Má prý na to celý rok... Co všechno si asi vybere pro zápisy do památníčků kamarádek? Už jsou zase v oblibě...
Nabádavá slova Boženy Němcové (jsou snad všem známá - to je také ta naše česká identita!) pozdravují čtenáře i na mnoha stránkách nejnovější - kritické - edice ve čtyřech svazcích KORESPONDENCE BOŽENY NĚMCOVÉ. V prvním svazku (Nakladatelství Lidových novin, 2003, v edici Dopisy, deníky, dokumenty) jsou dopisy Boženy Němcové a jí adresovaná korespondence z let 1844-1852, na přebalu knihy (392 stran s černobílými fotografiemi) je Hellichův portrét Naší Paní. Druhý svazek je objemnější. Vyšel 22. prosince 2004, zahrnuje léta 1853-1856; na přebalu je portrét od J. Kaplického (stran 558). Ano, všechno jsem přečetla včetně dvacetistránkové předmluvy Magdalény Pokorné, což je nezbytný vzhled do doby, 169 dopisů v návaznosti na dříve přečtený první svazek, to jest zatím dopisy do čísla 323. Doprovázejí je fotografie (29) a zbývající strany jsou jako v prvním svazku věnovány edičním poznámkám a mnohastránkovým vysvětlivkám k dopisům, kalendáriu života a díla B. N., preciznímu jmennému rejstříku s anotacemi, vzorovému přehledu zdrojů obrazové přílohy (48 položek). Vyjmenovaným archivům, muzeím, vlastníkům dopisů, konzultantům, spolupracovníkům zejména v oboru elektronického zpracování dokumentů a překladateli německo-českých a česko-německých textů je adresováno poděkování na čelném místě v krásné publikaci, a to hned za nejpodstatnější informací o podpoře čtyřsvazkového díla grantem Ministerstva kultury ČR.
Štěstí nechť provází každého, kdo objeví ve svém okruhu zájemce o diskusi na téma Korespondence B. N. v kritické edici z let 2003-2006! Do nového století poznamenaného hyper- a super- ve všem možném, kromě nenaplněné touhy Boženy Němcové po budoucí spravedlivé společnosti, vpadla edice jako na zavolanou. Vědecká redakce díla univerzitní profesorku Jaroslavu Janáčkovou nadchne každého, kdo u této odbornice absolvoval literární seminář na FF UK. Právě v tomto semináři prý vznikl záměr poctivě přistoupit ke všem zdrojům a materiálům, k jejich uvedení do života díky dříve neexistující možnosti digitalizace... a dodejme, dříve než Boženu Němcovou z pětistovky pohltí euro a supereuroobčanství! Proto díky za náročnou ediční přípravu, za poznámkový aparát a rejstřík, který obětavě připravili Robert Adam, Magdaléna Pokorná, Lucie Saisová Římalová (vedoucí editorského kolektivu) a Stanislav Wimmer. Zpracování materiálu je příběhem vysoké angažovanosti lidí a navíc hodnot elektroniky, jejíž neexistence v polovině devatenáctého století vyvolá úžas nad činorodostí Boženy Němcové, která bez mobilů, esemesek a webových stránek udržovala obdivuhodný korespondenční kontakt s elitou národní společnosti včetně představitelek ženského světa a jeho hnutí za lepší svět, s literárními a tvůrčími osobnostmi a s lidmi z nejrůznějších vrstev ve městech a na venkově doslova od Šumavy k Tatrám, Vídeň nevyjímaje.
Jako zrcadlo doby, jako zdroj poznatků o společenském, literárním i filozofickém ruchu, o policejním dozoru nad úsilím o českou, moravskou, slovenskou, česko-moravsko-slovenskou a slovenskou identitu, o vzdělávací praxi, o humanitě, vztahu k rodině, zdraví, přírodě představuje Korespondence Boženy Němcové nesčetné náměty pro mezipředmětové, v novém »revolučním« pojetí »průřezové« okruhy (všechno se musí nazývat jinak!). Pro rámcové vzdělávací programy pro základní školy (připravují se i pro střední školy), dříve osnovy, ale všechno se musí nazývat jinak. Jen ignorant si nepovšimne bohatosti námětů Korespondence I, II (jistě i dalších dílů) pro školy, např. v oblasti »osobnostní a sociální výchovy« atd., které v názorné a lidské podobě »servíruje« světu Božena Němcová a svět, který s ní živě komunikuje. Pokud se ovšem od ní a od jejího manžela neodvrací z obavy před státní perzekucí. Ta se na nich vyřádila se stupňovanou agresivitou - viz druhý svazek. Mnoho dopisů se kvůli věčnému špiclování vůbec nezachovalo.
Modernost naší největší spisovatelky je patrně v Korespondenci nejzřetelnější, a to ve vztahu k poznávání kultur, k tzv. multikulturnosti, k tradicím, hodnotám, k vlastnímu zakotvení, ve smyslu pro spravedlnost, solidaritu, toleranci - i v rodinném soužití, v chápání sociokulturních rozmanitostí, v nacházení styčných bodů mezi kulturami, v mezilidských vztazích, v odbourávání předsudků vůči »nepoznanému«.
V druhém svazku Korespondence naplňuje B. N. ono nerudovské nadčasově vzletné Vším jsem byl rád. Vysloveně ráda byla snad zejména matkou, byť mladičkou, děti jsou jí »silnou kotvou, pro ně žila a pracovala, i nadějí, že je postaví do života a že se na nich dožije radosti«. Nadějnému Hynkovi je patnáct a umírá, Karlovi je 14-17, Dorince 12-15, Jaroušovi 11-14. Sotva je ráda jejich neustálou léčitelkou i sebeléčitelkou, avšak zdraví její i dětí bylo pod pravidelným lékařským dohledem. Jistěže nerada byla žebračkou - prosebnicí, z mecenášů je vlastně jen Jungmann stálým a taktním dárcem. Byla expertem coby linka důvěry v otázkách rodiny, přátelství, sexu, erotiky, lásky, znalcem v komunikačních spojích - bylo problémem přelstít cenzuru, utajeně se psalo azbukou, zásilky se posílaly prostřednictvím soukromých doručovatelů, poslů, vozků, hokynářů, na dálku poste restante s problémem jak co zabalit atd. S vervou se věnuje sběratelství pohádek, pověstí, písní (počtvrté sežene finance na cestu na Slovensko), je editorkou svazků, zásobovatelkou Václava Hanky, knihovníka Národního muzea v Praze, přispívá na objednávku do časopisů - je přece sama často živitelkou, proto musí fungovat i jako exekutor při vymáhání skromných honorářů. Je zaujatou Slovankou a vlastenkou, plna elánu jakoby letí vstříc vzniku Československé republiky (dnes tohle vyzní jako její soukromý sentiment, protože »to se nosí«). Je kritikem zkažených poměrů a byrokracie, je konspirátorem, protože je »státně nebezpečná«, »ve vyšším stupni podezřelá«. Z donucení okolnostmi je jakoby maniakem v neustálém stěhování - časté služební překládání jejího manžela z místa na místo, po roce 1848 (účast na Havlíčkově pohřbu) je i z trestu přesazován, zadržován; ale rodina se stěhuje i proto, že není na činži.
V druhém svazku je Božena Němcová především spisovatelkou svých vrcholných děl! V nové publikaci je např. na str. 160 reprodukce titulní stránky prvního vydání Babičky z roku 1855 s autorčinými dedikacemi »k milému - či líbému - upamatování...« přátelům. Jistým překvapením jsou četné dopisy Josefa Němce »milé ženě«. V edičních poznámkách jsou charakterizovány jako dopisy s pravopisem krajně nezvládnutým a rozkolísaným... sloh je přirozený, prostý, souřadná souvětí dlouhá... Cituji závěr dlouhého dopisu J. Němce B. Němcové na konci druhého svazku, z Villachu do Praha 29.-30. 12. 1856: »...Nyní jsem s tebou zase jednou v duchu pohovořil, a je mně nějak lehčej, kdyby to mohlo byt oustně! Prosim tě, jen nezaponeň s psaním, a i kdybys snad neměla na marku, pošli psaní tak. Jen děti, ty děti mně největší starost dělaji, ať se to jen učí, aby z nich něco bylo. Bud teda s Bohem, přeju ti šťastnejší nový rok, nežli byl starý, líbám tě, tvuj upřimný J.«
Autor: Jana Vacková
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)