Kuba je tabu. Zatímco denně přistávají na havanském letišti José Martího velkoletadla s břichy nacpanými lidmi toužícími poznat nikoli revoluci in vitro, nýbrž svobodu uvedenou do praxe, tváří se bohorovné Česko, tato kapka zatuhlého konzervatismu, jež všude přijde s křížkem po funuse, Česko, po staletí zmítané ode zdi ke zdi, země, která - okleštěna na nejmenší možnou míru - sama sebe neumí nazvat jinak než sprostě, že Kuba neexistuje, leda v Miami & okolí. Možná polistopadový režim děsí Zátoka sviní. Věru jich máme doma na několik zátok! Ale spíše se bojí spontánnosti. Když dozvonily klíče pod balkonem Melantrichu, v jehož útrobách se brzy roztáhne supermarket, již o spontánní projevy nestojí. Vždyť občané otrkaní patnáctiletým bojem o přežití v peci svobody už vskutku nejsou děti!
A teď se konečně ve lhostejnosti otevřela průrva. Třebíčské vydavatelství Akcent v těchto dnech předhodilo pracce trhu knihu Zdeňka Hrabici a Ladislava Stránského KUBA NEZNÁMÁ A OBJEVOVANÁ aneb Co Kolumbus netušil?
Kolumbus opravdu netušil, že by k vydání knihy o Novém světě bylo zapotřebí odvahy! Knihy, která by nezapírala, že jsou také jiné alternativy než české močály, že existují země, kde lidé nemají ráno na vybranou dvacet párů bot, zato zpívají a tančí na ulici. Kde do sebe neobracejí na rautech pudy ani galony kaviáru, ale čekají, až přiletí zpoza oceánu kuřata, aby dodala poslední notu do symfonie Pollo frito a la criolla. Kde vedle sebe žijí katolíci, evangelíci, muslimové, pohané, svobodní zednáři, kreolové, běloši, mulati, Číňané, indiáni nejen v názvu národního pokrmu "mauři a křesťané" (směsi černých fazolí, klobásy, špeku a bělostné rýže). Kde se žije volně, lento, ale současně legato - jako ve vazelíně, kde se nespěchá ani do práce, ani do rakve, leda snad do postele, kde byl přijat "zákon proti lenosti", který by tak slušel vykrmeným senátorům pozdní říše českořímské. Kde se na volném trhu prodává jen jedna zubní pasta s názvem "Zubní pasta", ale kde spatříš zuby v úsměvu upřímnějším než škleb odmozkovaných televizních bavičů.
V této knize se nic nezakrývá, ale na nic a na nikoho neplivá. Nikdo si neosobuje právo posledního soudu. Kuba je tu taková, jaká je a ne jakou by ji chtěli vidět tiší i uřvaní Američané, naši i vaši lidé v Havaně, nebo nostalgikové, kteří ustrnuli v roce 1959.
Jediný koncentrák na Kubě je v Guantánamu, v ohavné skvrně na kakaové pleti ostrova, který se přiblížil svobodě blíž než chamtivostí zpitomělí zbohatlíci, co přesvědčili sami sebe, že svobodu lze koupit jako kurvu a proto by chtěli zkurvit celou planetu.
Autor: Karel Sýs
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |