"Do naprostého zapomenutí upadáme
   co Johann Sebestian Bach
   po jehož díle
   padesát let po smrti
   neštěkl ani pes"
   Z básně prvního šéfredaktora deníku Mladá fronta od 9. května 1945 Jaromíra Hořce

   O tom, že se všední život může rázem změnit z literatury faktu a z divadelního dramatu v nevídanou frašku, nás přesvědčuje denní koloběh politických událostí. Spory o nabytí peněz na koupi bytu předsedy vlády České republiky, do něj vložené strýcovy peníze a peníze jednoho nepatrného akcionáře a.s. Mafra nebo MaF, utržené za prodej akcie (vzniklé, ať chceme či nechceme, z loupeže deníku Mladá fronta a jeho rychlého odprodeje za kopečky při jejím přejmenování na Mladou frontu DNES), připomínají asijský Absurdistán a evropské, české městečko Kocourkov.
   Veškeré mlžení doprovází teď hlučný ryk a poklus novinářských, redaktorských lapků: "Chyťte zloděje!". Ti se v revolučním kvasu polistopadových rejdů zmocnili majetku deníku Mladá fronta, vytvořili z něj deník Mladá fronta DNES - a pak jej prodali za milióny stržené do vlastní kapsy do rukou zahraničního vlastníka.
   Za vším a všude však stojí konkrétní lidé - u premiéra je to nemajetný strýc Vik, malý akcionář MaF Rod a jinde zase ojedinělí novináři z rodu českých Harpagonů - Karel Hvížďala, Ondřej Neff, Libor Ševčík, Karel Pacner a další akcionáři, někdejší redaktoři deníku oblíbené historické Mladé fronty. Před více než deseti lety rozpoutali majetkové převraty v českých - ale i ve slovenských redakcích hyperaktivní vzbouřenci s trikolórou a plackou OF a Václava Havla na klopě. Mnozí byli předtím aktivními nebo ochočenými členy KSČ a SSM.
   Jsem dojat až k slzám, když v Lidových novinách 8. února 2005 čtu slova Miroslava Macka: "Nebo si vezměte další zajímavou figuru z posledních dnů - bývalého novináře Rostislava Roda, jednoho z těch, co elegantně uloupili Mladé frontě to nejcennější, co měla, čtenáře, a pěkně se na tom napakovali, a který se dnes stará o kravičky v kravíně. Dříve při jeho televizní skeči, v níž vysvětluje, jak se mu před léty zželelo poslanečka Grosse, a tak zajel za jeho strýcem, jehož žena ho učila na základce, a řekl mu: Hele, já se na to nemůžu dívat, tady máš devět set tisíc a strč to tomu Staníkovi, ať si může koupit pořádný byt a nemusí si přitom sušit hubu, ale o mně ze skromnosti nemluv, tak dříve by lidé při takové scéně vřeštěli a plácali se do kolen a slzeli a řvali nadšením."
   Ruku v ruce s přeoděnými aktéry bývalého "vzrůstajícího třídního boje" zorganizovali tito dnes známí, ale i neznámí aktéři majetkového převratu tisíciletí nelítostnou vzpouru kamarádů, aby z ní vytřískali co nejvíc hlavně pro sebe, co se jenom dalo. Záhy se stali bohy. A bohové, jak je všeobecně známo, už nepotřebují kamarády. Dodneška je každému zcela zřejmé, že při prodeji a likvidaci tradičních českých médií s obrovským dosahem - a svým způsobem i se značnou zvyklostní popularitou mezi veřejností (a to i přes jejich tehdejší dobovou ideologickou orientaci), mezi stálými čtenáři a odběrateli novin, došlo k podvodům pod pláštíkem hesla, které se jim moc hodilo do krámu: "Majetek KSČ a SSM do rukou všeho lidu".
   Po nestoudné krádeži nastalo ticho po pěšině, neboť povstalci té doby všechno řádně "legislativně ošetřili".
   Neměli by dnes i oni (při spáchání majetkového podvodu totiž nikdy není pozdě) vrátit do haléře takto nabyté finanční prostředky za prodej novin do zahraničí, novin vzniklých 9. května 1945 pod vedením v záhlaví uvedeného Jaromíra Hořce, českému státu? Vrátit je u příležitosti letošního 60. výročí vzniku prvního mládežnického deníku na světě?
   Jaký je totiž v těchto tahanicích rozdíl mezi nepoctivým českým politikem a nepoctivým českým novinářem?
   Myslím, že vůbec žádný!
   Jmenovitě potrefení původci teď jako krysy vylézají z děr na povrch a vytvářejí pevný kruh bratrstva. Spolu se zahraničními majiteli nebo i sami mění média ku obrazu svému, mají však eminentní zájem především na co nejvyšším zisku, a to v první řadě do vlastní kapsy. Neštítí se pobírat tučná stipendia od nejrůznějších německých kulturních spolků a nadací, zúčastňovat se jejich seminářů a kolokvií, aby podle jejich taktovky vykládali české dějiny, zejména tzv. Benešovy dekrety. Ťukají na dveře pražské kanceláře Sudetoněmeckého krajanského sdružení, která podle předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu Anděly Dvořákové je "součástí snahy překrucovat dějiny a ovlivňovat zejména mladou generaci, jež válečné hrůzy už nezažila." A která je svým programem i činností nelegální. Někteří z nich za nepoctivě získané finanční prostředky, které jim spadly do klína, v uplynulém desetiletí stavěli a kupovali vily, jiní teď půjčují rozmnožené prostředky mocným a spřízněným.
   Jenom teď čekám, až se mezi ně, vedle a.s. Mafra, zaplete i další společnost, jež postupně vytvořila z někdejšího a posléze ve svatém nadšení zcizeného Rudého práva (vzniklo v roce 1921 a nepřerušilo své vydávání jakožto ilegální Rudé právo ani v letech nacistické okupace, v letech Protektorátu Čechy a Morava) "nezávislé" Právo a s ním i a.s. Borgis.
   Její osud je naprosto shodný s kauzou bojovníků Mladé fronty, zde však prezentovaný nikoliv takovým početným houfem jako v MfD - ale zosobněný především někdejším nomenklaturním zástupcem šéfredaktora Rudého práva a jeho dlouholetým washingtonským zahraničním zpravodajem Zdeňkem Porybným.
   Všichni, kdo prošli jeho polistopadovým vývojem, sami na sobě poznali, jaké v této redakci byly zavedeny poměry a podmínky - termínované pracovní poměry (dodnes), diskutovaný švarcsystém, vyhazovy na hodinu při sebemenším vzepření se vůli nového neokapitalizovaného vládce, jeho hrubé, často nanejvýš vulgární jednání s jednotlivci, ženy nevyjímaje.
   A přitom se po léta nic neděje! Strach o práci a o slušné peníze je větší než odvaha vzepřít se hrubému zacházení. Přitom je každému zřejmé, jaká nespravedlnost se v případě Rudého právo odehrála vůči státu. Co prováděl strůjce jeho vyvlastnění po vzetí do vazby po listopadu 1989 a po svém propuštění na kauci? Patřil ke zcela nejmenším a vystrašeným tvorům doby, aby postupně vyrostl ve velikána - a to i za pomoci té strany, která je teď momentálně u moci a má svých starostí nad hlavu.
   Je to neuvěřitelné, jako bychom vůbec nežili v právním demokratickém státě, jako by podle práva neplatilo: padni, komu padni!
   Kam se hrabe na tyto obrovské podvody tolik přetřásaná soudní kauza kolem finančních transakcí v továrně na kočárky Liberta, vyvolaná dvojicí - exministrem financí Ivo Svobodou a jeho poradkyní Barborou Snopkovou?
   Čekám, až na samý povrch spravedlnosti vyplují v České republice z kalů uplynulé doby ušpinění nejrůznější podnikaví svazáci, dogmatičtí slouhové a nesmiřitelní karatelé stranických novin, bývalí zahraniční zpravodajové mocných deníků, mnozí aktéři navrátivší se z emigrace a další havěť, která si v posledních letech - jak sama často vypovídá - stačila již leccos ve svých akciovkách dokonce nahospodařit. Stabilizovaná je již natolik, že může dokonce i potřebným půjčovat.
   Myslím, že jim role nynějších Harpagonů hodně prožírá jejich skryté a zkostnatělé svědomí.
   To všechno se odehrává před našima očima ve světě strašlivé, nepřiznané a zatloukané bídy a chudoby kolem nás i v nás. Věřím, aniž bych přeceňoval všemocnost Evropské unie, že nebude moci ani v budoucnu zavírat oči nad výsostně korupčním prostředím, jaké panovalo v této nové členské zemi v její docela nedávné minulosti.
   A nikdo z původců skandálů, zmanipulované privatizace státních podniků - ale i velkých českých deníků, rozvíjející se za bývalé asistence někdejšího ministra kontroly Igora Němce (dnes dobře umístěného v Magistrátu Prahy a zodpovídajícího za rozvoj kultury) a jeho podřízených, provádějících převod majetku KSČ a SSM do rukou všeho lidu, se nestydí veřejně lákat nás, abychom jim uvěřili, když se sami kořistnicky perou o vlastní ukradený měšec, o vykládanou truhlu s nepoctivými prostředky.
   Bouře kolem televizní reklamy, kterou vyvolal izraelský velvyslanec v Praze a představitelé židovské obce, v níž převlečený bavič nabízí sekačky Mountfield, je proti tomuhle všemu, co jsem zmínil, nicka.
   Kdyby u toho byl teď Kohn s Roubíčkem, zcela určitě by ten první druhému řekl:
   "Koukej se na to, Roubíček, podívat trochu víc zespodu, jinak určitě tady šlápnou do pořádnýho psího hovínka!"
   Což se podle mého právě stalo a ještě určitě v dohledné době stane!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]