JAN DAWIDKO
Kdybych byl...
Kdybych byl malířem,
obraz bych namaloval.
Kdybych byl motýlem,
byl bych Emanuelem.
Kdybych byl rybou,
mlčel bych.
Jen tak bych otvíral
svá nevymáchaná ústa.
Jarní blues
Kapky deště bubnují
na okenních římsách
své jarní blues.
Sluneční paprsky
mezi mraky
co chvíli vykukují.
Mezi tím vším
poletují vločky,
záchvěvy
loučící se zimy.
Podzim
Orlické hory
barvami podzimu hýří,
vítr prohání se
po strništi,
kde v oblacích
honí se papíroví draci.
Spadané listí
pod nohama šustí,
herbáře plní se
suchými listy.
BOHUMILA SARNOVÁ
Novoroční
Průzračný den na stříbře sněhu
v oblačných stopách
šedé pláně.
Sluneční paprsek zlatého třepení
vpitý dychtivostí tepla dlaně.
Ukaž se, vstaň a rozkvétej,
alabastr tepej,
neboj se
nikdy a ničeho.
Čisté jsou nové dny
bez škrábanců křivých pohledů,
bez popílků spálených iluzí.
Křivky lehce načrtnutých snů
se pomalu plní stínující šrafou.
Chtění a touha si půjčují
barvy duhy
a v nestřežených chvilkách
barví tvé představy
na opalizující mihotání přítomnosti.
Slovo
Vyřčené slovo hladce klouzalo
po křivce otazníku
a s naprostou samozřejmostí
se uhnízdilo v tečce pod ním.
Až nabude své dřívější jistoty,
pukne skořápka dočasného útočiště
a éterem se lehoučce přenese
k ústům kohokoliv.
Začne nové dobrodružství:
kdo jej použije?
V jakém jazyce?
S jakou razancí?
Bude směrováno k vykřičníku,
k otazníku,
nebo k tečce?
Slovo - to je kouzlo...
Očista obrazotvorností
Bledá závist si vyzdobila
síně našich duší
a srdce opásala obručí marnosti.
Na soutěskách všeobjímajícího ticha
jsme vystáli frontu.
Na úbočích skal
byla přišpendlena výzva:
přemluvte k pochodu svou obrazotvornost
a v hloubi hor objevíte pramen.
Bude krásný a čistý,
jako právě narozené dítě.
Ranní stíny
Na přídích času rozžali ohně,
v hlubinách indigových
četli osud.
Do předsíní představ
si ulehl stín,
na dosah ruky bylo loučení.
Na stěnách se zrcadlilo
načítání kroků,
které utichaly ve víření větru.
Odešlo světlo,
do perel se schoulilo
a v červáncích se mihla
křídla ranních ptáků.
Pomalý odchod identity
Kdy získáme ve svém
vymezeném prostoru a čase
přehled o zásadních věcech:
co ano a co ne.
Jak silně si stojí
naše pozice pravdy
v očích protivníků.
Oni mají také své představy.
Na zelené louce prostírají své ubrousky,
s nevídanou nabídkou.
Jak odolat a nechtít si
alespoň kousek uždíbnout.
Princip skryté jednoduché udičky
pracuje na devadesát devět procent.
Trochu to sice hlavou žhaví,
pak projede tělem útlum narkózy
a vláčnými pohyby
se přijme vše následné.
Na zelené louce už nejsou ubrousky,
háčky také odvedly své.
Je jen zamlžený šum,
cestičky rozmetány.
Supi nad hlavou roztáhli křídla.
Slunce na obloze pálí,
jako výstražný terč budoucnosti.
Jde jaro
Odešly fábory suchých trav,
odezněly kroky po kypré zemi.
Nad kamením přelétli ptáci,
kůra stromů se leskla vodou.
Nad mízou praskl příkrov
poslední ledové skořápky.
Vytryskla vzhůru a zbarvila
všechny větve do rzi a fialova.
Příslib zeleně skrytý pod kůží rašení.
Osamocené jsou kořeny
fantaskních tvarů,
vztyčené nad táním.
V kalužích se zhlíží samo nebe.
Jde jaro.
Žena
Vlasy pod hřebenem
v brázdách sedají na ramena.
Voda se lehce roztříštila
v obloucích obočí
a ruce naučeným pohybem,
z již samostatných dob,
vklouzly do ranního trička.
Krém se jak šlehačka
sladce vpíjí pod kůži
a rty se zardívají doteky růže.
Dlaně se letmo dotknou
známých věcí a domluví všem
rituálem pořádku.
Nad jejím územím
se vznáší polibek.
V zámku se otočil klíč.
Potkávání slov
Lákám vůni pryskyřice
k tanci ve sluneční lázni.
Beru z mísy jablko
a v jeho středu,
jak v zrcátku věštění,
hledám výšku budoucího stromu.
V okapech počítám kapky deště,
první už odplula k mořským metám.
Na jazyku mám chuť
tisíce slov.
Která vyberu pro dnešní ráno?
Asi ta, co si s tvými
padnou do noty,
aby jsme jejich splétáním došli
bez bloudění
k prahu noci.
Dej na mé rady
Výbuchy přešly.
Srdce je blázen.
Do tmy se stočí beznaděj.
Usínání sladké,
s vavřínem úspěchů na hlavě.
Bílým listem z knihy žití
jsou tvá přání.
Nech okovat kopyta svých koní.
Bez podkov by zchromly.
Doba je tvrdá.
Stín je pojem
Klamným jevem
bývá často
zmizení všech stínů.
Pomyslných i těch zjevných.
S úporným úsilím štvance čekáme,
až se odnikud vynoří.
Svědomí s tváří tichošlápka,
bílý bič s černými fábory.
Linie tvarů s ostrou expresí,
na bělidle spící prostěradlo
s chmurnými vycpávkami noci.
Stín je přítelem vrásek,
pochlebníkem křivých nosů
a hrbatých charakterů.
Stín je milovníkem hranic zlomů
při odchodu z výsluní.
Stín je pojem - přátelé.
Chléb a sny
(Na Slovensku rabují Romové obchody s potravinami,
mají hlad. Přidávají se i Slováci,všichni chtějí práci.)
Ze zprávy ČT 25. 2. 2004
Každý retušujeme po svém,
zdůvodňujeme dvakrát,
uvnitř sebe a vně.
A poté hledáme společnou nitku
pro smotání jednoho klubka.
Duhové jsou představy
a černobílá skutečnost.
Na Slovensku posbírali Romové
své barvy a dlaně s rýhami života
vztáhli ke slunci:
chléb a hry, bídné dny.
Cupanina z pestrých šátků
zavířila vzduchem
a povadlá hrdost divokých koní
se vzepjala v ohradách civilizace.
Ohýnky doutnají v řežavých uhlíkách.
Nespoutaně létá pták v oblacích,
jeho stín nezkrotíš.
Čekáme
Kupujeme papír
s gramáží lehkou,
tužku si ostříme
přes počítačové šifry.
Inkoust se sám rozlévá
do drážek negativů
a slza pod víčkem
je vinným perlivým střikem.
Stopy chodidel rostou
ve stejném pořadí,
od několika centimetrů k padesáti.
Vlasy - bujaré hřívy -
nám řídnou
po životních chemoterapiích.
A my čekáme, čekáme, čekáme ...
Pamětník
Být pamětníkem znamená
svůj postoj lehce opravit
a v proudu doby ostražitě,
leč pevně duši naježit.
Občas pod kůži nenápadně
dloubnout svým prstem na místo,
kde ještě včera v bujném kole,
křepčil sám velký Mefisto.
Ten prst, jak maják, vztyčit ve tmě,
kam mládí ještě nedošlo
a výstražně a s citem, jemně
všem vysvětlovat, o co šlo.
Přehlédnout úsměv shovívavý,
škleb vůbec nebrat na váhu.
Po slovech: hrách na stěnu házím,
říci jen skromně...
...tak já jdu.
JIŘÍ STANO
Mrazivá představa
Podle islámského práva
zlodějům useknou ruku,
ať je levá nebo pravá.
Poslanci nechť uváží:
Kolik zbohatlíků v letu-cuku,
chodilo by bez paží.
Vznik českého kapitálu
a jeho svatořečení
Sametový přičinlivý demokrat,
léta bezbožně a pilně krad.
Tak vznikl soukromý majetek,
před nímž majitel pobožně klek.
By mohl majetek tučnět dál,
ruka trhu změnila ho v kapitál.
Parlament pak zákonnými mandáty
prohlásil ho za svatý.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |