Naše soudobá žurnalistika, zvláště ta pražská, patří ke zjevům mimořádným a ne vždy předvídatelným. V dobrém i špatném, v rozpětí všech možných extrémů. Mezi její produkty lze zařadit i silvestrovský sloupek Luboše "Vladimíroviče" Palaty, i nesilvestrovské povídání herce Michala Pavlaty. Ten první jakoby ani nepatřil do doby demokratury, nějakým zázrakem totiž unikl cenzuře. Jeho autor je "vedoucí zahraniční rubriky" Lidových novin, funkcí i periodikem jaksi předurčený ke službě "nové věci", "novému řádu", a přesto sloupek nazvaný "Havel" svědčí o tom, že naši novináři neztratili soudnost a zdravý rozum, pokud jim někdo (nebo něco) nenasazuje náhubek nebo nevede pero. Pseudobásnivou dikcí (slovosledné inverze, velkohubá rétoričnost, rýmové variace a ostentativní patos) se stylizuje do role osiřených Havlových nemanželských dětí, jimž "navždy přirostly klíče k rukám, a srdce nikdy nepřestanou sametově zvonit". My, "sirotci" velkého vůdce, sníme o tom, že "změníme ústavu, změníme zákony, změníme celičký svět, jen aby ses nám, náš Václave i před svatým nejsvětší, vrátil zas zpět, na deset, či alespoň na těch pět let". Jazyk v něčem jako by evokoval svatováclavské legendy i chorál, ale čteme chvalozpěv parodický, travestující, plný motivických narážek a variací na Havlovy projevy, takže zde hřmí fráze, probublává dutý patos a chytristika, sám sobě se obdivuje intelektuální kýč a exhibuje obyčejná lidská malost, zdaleka ne jen česká... Vtipně napsaný text, provokující a šokující, vyšel 31. prosince v rubrice "Silvestr: redakce zahraničí" a svědčí o tom, že zdaleka ne všichni žurnalisté režimních tiskovin jsou hlupáci, jak by se dalo povrchně usuzovat.
Druhý sloupek je možné nazvat publicistické blinkání ("publinkání" = vypouštění bublinek). Napsal jej byvší komunistický herec, současný antikomunistický aktivista a tiskový mág Michal Pavlata (Metro 27. 1. 2005). Od Palaty jej dělí nejen jedno písmenko příjmení, ale absence jakékoli smyslu pro funkční nadsázku, parodii, travestii či vůbec humor. Zesměšňovat "minulý režim" přitom není velký problém, jako zesměšňovat kocourkovskou "první republiku", Švejkovo staré "Rakousko-Uhersko", husitský nebo křižácký fanatismus, postupovat lze až k legendám a mýtům o Praotci Čechovi. Ironizovat režim a fráze demokratury je možná snadnější, nebýt toho, že se nám pěkně zadírá pod krk a prorůstá našimi kostmi. Co pak s tím? Když už z nejrůznějších kanálů a sdělovadel nabýváme dojmu, že nás komunisté vyvraždili, znásilnili, žrali k večeři, že nás pářili jako prasata a vedli na porážku, rozpoutali všechny světové války a ohrožovali Vesmír a Marťany, přijde pan Pavlata s opravou: "Za totality nás zima v lednu pravidelně zaskočila, protože mráz přicházel z Kremlu". Ho, hóó, to se to muselo solit! "V únoru uléhali na prosolené chodníky v Pařížské ulici do spacích pytlů čekatelé na zahraniční zájezdy Čedoku. Ve frontě se před dveřmi této cestovní kanceláře leželo i několik nocí". Dobrou noc, občane! Sice se tvrdí, že se cestovat nemohlo, že země byla velký koncentrační tábor obehnaný ostnatým drátem, ale i tato "oprava" působí věrohodně, že? A "pochod pod tribunami představitelů" byl přímo "existenční", protože jinak - kulka do týla? A "stáli jsme fronty na mandarinky" - jakoby nestačilo, že režim zakázal lidem banány. Nic nebylo! Zakázal práci, a bydlení, a rekreaci, a myšlení, a kulturu, a život, a vůbec! Všichni proklínali komunisty, kteří se okolo nich proháněli v limuzínách, a z drátů páchla krev a ze stropů moč, a "doktor Husák" panoval, budliky, budliky. Pročpak se asi "tvořily v knihkupectvích fronty vždy, když vyšlo něco pěkného"? "Národ vlezl za kamna a četl si", ta hrůza let "pod psa"! Ubohý kolaborující český národe, konečně svobodný!
Z fotografie oněch novin se na nás mile dívá onen pán. Jakýsi modrooký usměvavý pán s rádiovkou na nás kdysi mrkal z plakátů věštících "šťastné zítřky". Asi v ně věřil. Dnešní modroocí a usměvaví pánové s baretem na hlavě jen hrozí, v bezmezném a zatím téměř bezmocném vzteku. Jak sladké by bylo nějaké "konečné řešení komunistické otázky": znemožnit, označit, izolovat, deportovat, popřípadě zavřít a anihilovat. Konečně bychom se vyrovnali s minulostí, jak zní požadavek DNES.
"Na místě bývalého Stalinova pomníku na Letné je obří metronom. Jeho kyvadlo padá varovně doleva. Nikdy se neptej, komu měří čas! Tobě ho měří."
Autor: Dobromil Krutihlav
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)