Objektivní posouzení knihy populárního zpěváka Richarda Tesaříka a Zuzany Pšenicové, která je spoluautorkou, BYLO NÁS DVA (nakl. Eminent, 2004, s. 140) předpokládá znalost vyprávění Karla Poláčka a uvolněnosti jeho stylu. Kniha nese výmluvný podtitul »komická léta v ofsajdu«. Jinak se ovšem vnucuje neodbytná otázka, proč oba autoři natolik potlačili reálie, o kterých by se čtenář chtěl dovědět mnohem víc než ze souboru někdy až za hranice vkusu zacházejících epizod. Richard Tesařík si nekladl žádná omezení a jistě zkušenější Zuzana Pšenicová ho příliš neusměrnila.
   Také proto nelze všechna Tesaříkova sdělení brát vážně a chápat je jako odraz dokumentárně doložených faktů. On sám se s touto stránkou věci nijak moc nezatěžuje. Na jednom místě konstatuje, že v rodu Tesaříků měli sklony k tělocviku a k hudbě, jinde zase odkazuje na »prášilský« život, kterému nelze ve všem všudy věřit. Rádi bychom se dočetli víc třeba o jeho matce, tu také zmiňuje, ale vždy jen letmo; mnohé podstatné věci ani nevysvětlil, ačkoli by to bylo zapotřebí, například podrobnosti o jejich pozdních studiích. A jak si představit třeba osud otce, Richarda Tesaříka, kterého prý Chruščov osobně vyhnal z Moskvy? V rodině Tesaříků to někteří jedinci dotáhli »dost daleko«, třeba matka se stala kapitánkou na východní frontě, strýc byl dokonce tak »dobrý«, že to nakonec dotáhl až na generálporučíka, což autor vysvětluje tím, že ho »jeho přítel, generál Ludvík Svoboda, po osmašedesátým vyhodil z armády, aby nemohl narušovat obnovený řád v našem socialistickém zřízení. Strejda se totiž jako jediný postavil se svou jednotkou proti ruské okupaci« (s. 11). Autoři ovšem nepsali knihu pamětí v pravém slova smyslu, to, co vyšlo z jejich dílny, je soubor tu významných, tu nevýznamných životních epizod, některé snad by bylo lépe neuvádět. Za každou kapitolu zařadili nějaký text, čtenáři se možná při jeho četbě vybaví i hudební doprovod, ale až na dva tři případy jsou tyto texty určeny k milosrdnému zapomnění. Ještě tak jazykově zajímavě znějí texty jako Myslivci ty to znaj, nebo Souboj na kuchyňský nože či často hraná písnička Rybitví.
   Adekvátní souznění se čtenářem by snad nastalo, kdyby se čtenář dokázal plně naladit na tóninu vyprávění a chápal knihu tak, jak snad byla i zamýšlena - nevážně, nebo téměř nevážně. Odráží svou dobu, lidi této doby, nepřináší však mnoho nového ani pokud jde o pohled na zmatky a složitosti dospívání. Oba Tesaříci - a dlužno říci, že zejména Richard Tesařík, neboť jeho bratr Vladimír v plném rozletu nešťastně zemřel, žili svou dobu jako příslušníci mládeže hmotně plně zajištěné. Richard připomíná při každé příležitosti a prakticky ve všem živelný odpor k době a státnímu zřízení, které nemiloval; nemiloval ani jeho zastánce a protagonisty, a proto je kreslí jako velice neumělé, ba primitivní karikatury.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]