Filozofické koncepce zpochybňující jednoznačnou roli pokroku v dějinách odstartovala ve 20. století kniha Oswalda Spenglera Zánik Západu (1922). Lineární vývoj tohoto fenoménu podrobil Spengler kritice a postuloval několik cyklických okruhů různé intenzity, vzestupu a zániku. Na něho navázali reprezentanti frankfurtské školy (Horkheimer, Adorno), ale také Arnold Toynbee. Tvrdí-li Theodor Wiesengrund Adorno, že univerzální dějiny nevedou od divocha k humanitě, ale od praku k megabombě, pak z dějin učinil nahodilé informace historiků, kteří si umanuli organizovat minulost. Dějiny jsou podle něho tak jako tak u konce.
   Zaútočit na nedotknutelnou aureolu samotného pána tvorstva se odhodlal oxfordský vzdělanec John Gray v knize SLAMĚNÍ PSI, s podtitulem O lidech a jiných zvířatech (Dokořán 2004, přeložila Milena Turnerová, str.244).
   Gray necítil potřebu rozmnožovat filozofické přehledy (H. J. Störig - Malé dějiny filozofie) ani portrétovat jednotlivé osobnosti (W.Weischedel - Zadní schodiště filozofie). Zřekl se možnosti koncipovat moderní učebnici (K. Liessmann / G. Zenaty - O myšlení) a nenavázal na popularizační Gaarderův Sofiin svět. Metodologicky kompiluje vědecké poznatky, bohatě využívá citace z umělecké literatury a dokonce se nevyhýbá ani literatuře sci-fi (Lem, Ballard). Do popředí tak vystupuje polarita mezi zastánci Darwinovy evoluční teorie a humanisty, kteří v člověku spatřují vyšší bytost, schopnou perspektivně ovládnout svůj osud. I když Gray tuto možnost nevylučuje (proběhne to nahodile, jako konečný výsledek zápasů v šedé zóně, kde monopoly, organizovaný zločin a tajné instituce vlád soupeří o moc), nepřestává tvrdit, že právě člověk je ze všech tvorů nejvíc nahodilý - je výsledkem slepého vývojového kroku. Vřazení člověka zbaveného privilegií mezi ostatní zvířata v mnoha ohledech odkazuje na činnost rakouského etologa Konráda Lorence, zabývajícího se agresivitou.
   Grayův s vyrovnáním přijatý pesimismus se opírá především o východní filozofii, kde platí, že nebe a země neznají lidskost, zacházejí s myriádami tvorů jako se slaměnými psy. V důsledku této teze platí: Homo sapiens je jen jedním z mnoha živočišných druhů a není nezbytně hoden zachování; dříve či později bude vyhuben. Až zmizí, Země se zotaví. Dlouho poté, co poslední stopy po lidském zvířeti zmizí, mnohé z druhů, které člověk usiloval zničit, tu stále budou zároveň s jinými, které ještě přijdou. Země na lidstvo zapomene. Hra života půjde dál.
   Je pochopitelné, že za tohoto stavu vítězí v Grayově pojetí filozofové skepse. Jsou jimi především A. Schopenhauer a F. Nietzche, z moderních pak Martin Heidegger. Zvolenému pojetí odpovídají názvy jednotlivých částí: Člověk, Klam, Neřesti morálky, Nevykoupení, Nepokrok, Jak to je. Šest celků je členěno do jednotlivých kapitolek s názvy blízkými předznamenání: Rusko jako avantgarda. Žádná z kapitolek formálně nepřekračuje čtyři stránky textu, pod označením Teorie vědomí můžeme číst pouhé dvě věty: V evolučním pravěku se vědomí vynořilo jako průvodní jev jazyka. Dnes je vedlejším produktem médií. A to je celá stránka.
   Spotřební společnost prahnoucí především po rozptýlení neodmítá nic, co by ji dokázalo vzrušit (extáze, viagra, násilí na míru). Ale co se stane, až se přísun nových neřestí vyčerpá? Na to má autor pohotovou, i když paradoxní odpověď: V té chvíli, a tím si můžeme být jisti, se do módy vrátí morálka. Možná, že už nejsme daleko od doby, kdy se "morálka" bude propagovat jako nový typ deliktu.
   Výtvarná podoba s výřezem obrazu H. Bosche, umocněná překladem, který dokazuje nejen půvab češtiny, ale i terminologickou přesnost, knize bezpochyby zajišťuje místo uprostřed proklamovaného pluralitního myšlení. Bude objevem pro ty, kteří nepodléhají ustáleným paradigmatům a nahlížejí dál než na záhumenek vlastního já.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]